Aurore

Už z úvodných poznámok k filmu si aj človek, ktorý film nevidel, môže utvoriť rámcový názor naň. Film k silnému príbehu ničím zvlášť neprispel, ale ani ho neznehodnotil. Podaril sa aj casting, i keď niekto v ňom môže vidieť čiernobiele ladenie. Neviem, kde sa v ľuďoch berie tá krutosť a u okolia nevšímavosť spojená s  predstavou, že problém vyrieši niekto iný. Zaujala ma úloha kňaza traumatizovaného tým, že sa nedostal do Vatikánu. Ale najodpornejšiu postavu vidím v Aurorinom otcovi, ktorý si po tom všetkom čo vykonal aj nevykonal, odsedel z doživotného trestu iba päť rokov a to, že po prepustení vypisoval zamilované listy svojej manželke svedčí o slepote spravodlivosti v tom najhoršom slova zmysle. (04.11.2021)

Děsivý, odporný, a nesmírně emotivní film. To, že týrání nebylo většinou vidět, ale mohli jsme ho slyšet a vidět jeho následky, ve mě pocity na zvracení spíše násobilo. Bolest Aurory působila opravdu tak skutečně, že se jen těžko bránilo slzám a nutkání film vypnout, ale s pocitem, že tomu peklu přeci někdo musí zabránit, a navíc s nepopsatelnou chutí natáhnout jednu pořádnou té semetrice, jsem to zaklapnutí želízek na rukou Houde a Telesphora s povděkem dokoukal. (18.09.2014)

Jezuskote, jen jsem zahlédl pár prvních zdejších komentářů a dospěl jsem k názoru, že jsem asi jiný živočišný druh. Nebo že podobné filmy nejsou určeny pro mě. Spousta přecitlivělých a neurotických dušiček se tu dojímá k slzám strašlivým filmovým utrpením té ubohé malé dívenky a ztrácí chuť žít na tomto krutém světě, zatímco já cynicky prskám a znechuceně zvracím z tohohle druhu černo-bílých, polopatických a šablonovitých pohádek o zlých macechách (samozřejmě podle skutečných událostí). K tomu karikatura tupého a surového otce, karikatura pokryteckého černoprdelníka a na světě je drama jako víno. Ale i černá sekce červené knihovny je furt červená knihovna. A červená knihovna se mi hnusí. Realita by mě jistě dojala, asi i k pomstychtivé zuřivosti přivedla, ale prvoplánově dojímavá televizní inscenace ani omylem. Jedna za zajímavou knězovu sebevraždu v závěru a do koše s tím. (15.01.2021)

Nepamätám sa kedy naposledy sa vo mne pri sledovaní nejakého filmu, tak neskutočne nahromadili negatívne pocity. Dovolím si na plnú papuľu tvrdiť, koho nechá takýto snímok chladným, zrejme nebude po citovej stránke úplne v poriadku. Prisám bohu, že neviem ako som na "Auroru" naďabil, no teraz ma premohla dilema, či mám byť rád, alebo som si túto "kráľovskú" prehliadku depresie v kombinácii s nemohúcnosťou čokoľvek napraviť - mohol odpustiť. Aurora je len pre silných, alebo tých, ktorí sa v tejto etape života cítia príliš "šťastný". (06.09.2016)

Extrémně silný snímek, natočený podle skutečného příběhu mladé, nevlastní matkou a vlastním otcem utýrané dívky, odehrávající se na počátku 20. století v Kanadském Quebecu... Smutný příběh o krutém osudu dívenky, která byla zcela bezdůvodně týrána a které nikdo z okolí nepomohl, ač se se svým utrpením svěřila knězi, její zranění viděla sestřička v nemocnici a zoufalý křik, plný bolesti slyšeli i sousedi... Všichni odvraceli pohled na druhou stranu, tváříc se, že se nic neděje, dokud nebylo pro holčičku pozdě... Už dlouhá léta se mi nestalo, aby mi při sledování filmu tekly slzy a po skončení jsem cítil jen naprostý vztek a bezmoc... Za mě pětihvězdičkový film, na který nikdy nezapomenu a který již nikdy nechci znova vidět... (04.09.2014)