Hrdinové mlčí

Hrdinové sedí u stolu a mlčí, přičemž se ostatní chvástají, jako správní generálové po bitvě. M. Cikán posbíral herce ze staré a té nejstarší školy a ukázal nám, jak má vypadat válečný film, bez jakéhokoli stranického nátlaku. Silná atmosféra let předchozích, je základem kvalit celého snímku, výborné plynutí děje, které vyústí v těžkou a na první pohled neřešitelnou situaci, perfektně podchyceno odporné nacistické smýšlení a nesmí chybět ani hnusný kolaborant, které ho se ujal skvělý F. Filipovský. Lidské a osobité hrdinství má v tomto filmu prvenství. I trochu toho nezbytného štěstí se zde dočkáme, ovšem není štěstí bez předchozích činů. Pro milovníky československé válečné kinematografie určitě zážitek a pro oddané milovníky povinnost. (11.01.2013)

Vyborne valecne drama, ktere je snad s vyjimkou CSFilmu dnes uz bohuzel zapomenute. Dobra zapletka, svizne tempo a predevsim..., diky dobe nataceni film pusobi velmi verohodne a Nemci zde vylozene nevystupuji jako karikatury, jak tomu v nejednom povalecnem filmu bylo. Zajimave herecke obsazeni, ze ktereho me jednoznacne nejvice zaujal vynikajici Filipovsky. (07.11.2016)

Ty nejlepší československé filmy s tematikou 2. světové války vznikly až s větším časovým odstupem, tyhle nejstarší snímky z prvních poválečních let až beru spíše jako filmové rarity. Zápletka a obsah nacistické "detektivky" jsou zajímavé a upoutají diváka, i když nejde o žádný zásadní válečný moment, zpracování na ploše pouhých 70 minut je už slabší, některé důležité postavy rozvinuty jen povrchně. V porovnání s jinými čs. filmy ze stejného roku (Mrtvý mezi živými, Varúj!, 13. revír, Nezbedný bakalář), které dokazují vysokou kvalitu tehdejší kinematografie, spíše průměr a v rámci žánru válečného dramatu roku 1946 zvítězili u mne Muži bez křídel. (65%)(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) // První mnou viděný film režiséra Miroslava Cikána. (01.04.2018)

„A kdyby mě snad chytili, nezapomeň…od této chvíle se, pane, neznáme.“ Dle zdejšího oficiálního textu distributora jsem čekal vrcholně naivní dílko, ale do toho mají Hrdinové poměrně daleko. Pravda, herectví všech ženských postav bez výjimky je teatrální a nechtěně úsměvné, mužské postavy ale špatné nejsou. Vynikají mezi nimi slizký kolaborant Kolta v podání Františka Filipovského, Vejražkův SSák či Boháčův Tomek, na kterém se maskéři vyřádili tak, že by v něm člověk toho věčného elegána (před) protektorátní éry skoro nepoznal. Jistá stísněná atmosféra strachu tu je také cítit, gestapo nepůsobí zase tak mimo (s výjimkou nastrčení „britského parašutisty“), osudy postav jsou překvapivě drsné, a pokud třeba vybouchnutí mostu s vlakem převážejícím techniku wehrmachtu ještě nepůsobilo technicky zrovna jistě, tak nálet na německý konvoj už byl z jiného soudku a jeho zpracování dopadlo překvapivě dobře. Lepší 3*, zajímavý snímek. „A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“ (22.01.2023)

Tenhle film z roku 1946 mi přišel takový symbolický. Jako by byl předzvěstí konce jedné éry. Éry hrdinů, éry cti a statečnosti. Éry postupného konce některých prvorepublikových herců... Zde ještě zazní odkaz na výsadkáře z Anglie, zde se ještě po obloze prohání Spitfiry... Již za rok či dva, budou stateční ze západního odboje perzekuováni, prvorepublikoví herci postupně odstavováni a parašutisty ve filmech nahradí bodří úderníci překračující plán, zemědělci a partyzáni (sovětští samozřejmě). Co se týče fimu, celé to bylo opravdu mírně naivní. SS tu byla tak trochu za blbce, opak byl však krutou pravdou i to, že nejen náš odboj, ale i třeba francouzský dokonale rozložila. Co je znázorněno věrně, je nacistické běsnění po vyhození mostu s vlakem wermachtu do vzduchu. Výzvy k sdělení informací, následné sebrání významných lidí z městečka coby rukojmích, kteří budou zastřeleni do té a té hodiny pokud se viník sabotáže nepřihlásí... Skvěle slizký byl Filipovský s patkou a zlobně svítícími očky coby kolaborant a udavač Kolta (i to jméno zní odporně!). Závěrečný nálet Spitů na německou kolonu mně velice potěšil a překvapil. Nečekal jsem jej. A tak, stejně jako Plachta s chlapcem, který jel za nemocným taínkem - odjeli vlakem do Prahy, cítl jsem jak s ním odjela i spravedlnost, čest a demokracie na desítky let pryč... Jako válečný film bych film doporučil a jako poslední záchvěvy svobodného filmu rozhodně! Tři výbušniny zakopané na zahradě. * * * (10.12.2014)