Bílá kočička

Další z řady pohádek, která je sice dobře obsazená, ale laciné kulisy studia nevyhrávají zrovna soutěž o nápaditost. Spíše se řadíme k jednotvárnosti klasických studiovek té doby z nichž málo co vyčnívalo. Samotný děj nám představuje tři víly, z nichž jedna zatoužila po někom, kdo by ji obveseloval, aby to bylo uvedeno na pravou míru, a ty dvě se spíše přizpůsobily. Celou dobu se jim počínání Evelýny nezdálo, ale nedokázali se vzepřít. A to vlastně ani v závěru, kdy kámošku spíše přechytračily. A ani Filip se zrovna nepředvedl, když pro zrušení zakletí nemusel nic moc udělat, stačilo vlastně jen, aby se dostavil. (21.06.2023)

Plno důkazů zločinného chování vílího pokolení. Únos dítěte a ohrožování jeho výchovy, kuplířství a obchod s bílým masem, výroba psychotropních látek, týrání osoby žijící ve společném obydlí a tak dále. To je úplný krimifilm z drsného prostředí vílích zahrad a zámků. Jak v komentářích zaznívá, v jiném podání by tahle pohádka mohla být docela slušným hororem. (15.08.2015)

Milé je vidět tu dle komentářů, že nejsem jediná, koho tahle pohádka v dětství děsila a to dost nepříjemným způsobem, narozdíl třeba od Zemanova Krabata nebo Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Ty depresivní písničky! Stanislav Fišer jako příšera olepená květinami, k tomu podivně sterilní výkony nejspíš podmíněné příšernými kulisami, hellokittiovská hlavička navlečená na Tereze Pokorné. Nicméně ten příběh viděný natočený s jinými herci a s jinou výpravou by mohl být slušným hororem. (23.02.2013)

Příjemná studiová pohádka s velmi pěknými dialogy a verši hebkými, jako kožíšek bílé kočičky, která čeká na svou lásku. Děkuji za milé ztvárnění podivných víl, za královský půvab manželů Preissových i krásu dětských princezen. A to nejlepší na konec ... Stanislav Fišer, jako děsivý král květinových skřítků, přichází doprovázen zpěvem a barevnými křidélky svých poddaných. (31.01.2015)

Jedou jedou kolečka, na nich bílá ovečka ... něco něco něco ... já si pamatuji jen ten rým kolečka-ovečka, zbytek jsem vydolovala z paměti své sestry, která tuhle pohádku jako dítě milovala. Dodnes nevím, jestli kvůli té ovečce, nebo kvůli tomu, že se princezna proměnila v kočku. Ono to u člověka, který se chtěl propradnout ze školy zpátky do školky nebylo úplně zřetelné. Princezna Žanetka je pro nás obě velký pojem dodnes. (04.09.2010)