Království potoků

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Já mám pocit, že to tu je samý kritik, který ani pořádně neví co od tohoto žánru očekávat. Vždyť je to pohádka a myslím, že není špatná. Alespoň mně se líbila. Samozřejmě nedíval jsem se na ní na štědrý večer, to býváme natěšení a očekáváme to maximum, ale že by to byl zrovna odpad, jak tu někteří hodnotili, no to snad ne, to jste ještě zřejmě neviděli odpad. Pro mě, hezká, milá pohádka, lepší, než dobrá. (08.08.2014)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Že to bylo točený na Bouzově, to je jedno plus. Že se mi to zdálo inteligentní a originální a né uplně zaměřený na malý blbý děcka, to je druhý. Potěšilo, že se nad tím člověk musel sem tam aji zamyslet a že šlechtická mluva nebyla uplně jednoduchá jak pro fakany. Ale protože nejsu velkej fanda pohádek, tak víc, než dvě hvě nemužu dat. A co mi vadilo, tak jak to bylo nasnímaný - to sluneční světlo a celkově. Jinak kladem ještě může být i to, že tam nebylo moc triků a trapnejch triků... (10.02.2013)

Že za pohádkou stojí Centrum dramatické tvorby, to už je na pováženou. Vždy, když zazněly tóny té depresivní hudby, čekala jsem nějaký zvrat, nějaké nebezpečí číhající na prince, a ono nic. Celý příběh vlastně jen tak nějak plyne, ve výsledku se ukáže, že princ žádné úkoly ani dělat nemusel. Krausová v mých očích rozhodně žádná štramanda není, od pohledu je mi nesympatická a smysl její postavy mi zůstal utajen. Vše tedy zachraňuje princ s princeznou, při jejich svatbě (to snad ani nemůže být spoiler) jsem ale neměla takový hezký pocit jako při běžných šťastných koncích. A patroni Království potoků neumí plavat? Opravdu zvláštní "pohádka". (02.01.2013)