Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Nejprve je třeba říci, že Pavol Barabáš umí vždycky přinášet zajímavé a zároveň ojediněle filmové dokumenty z málo probádaných koutů světa naší planety. Jeho výlet z jedenadvacátého století do téměř doby kamenné a setkání s lidmi nedotčené civilizací je obdivuhodný. V samotných faktech za vše mluví podmanivé unikátní záběry, které okamžitě vtáhnou do reálného dobrodružství, které lze označit snad pokaždé za výjimečně poutavé. Díky tvůrci moc za pěkný zážitek. (27.12.2011)

Jeden z nejzajímavějších dokumentů, co jsem kdy viděla. Zapomněla jsem na všechno kolem sebe a jen jsem s úžasem sledovala našince a domorodce, jak se tam žije, jakými pověrám věří, například, že pohlavnímu styku nepřisuzují narození děcka. No, když jsem viděla vybavení domorodců, tak jsme na chvíli také pochybovala....velmi zajímavé:-) To jak jedí termity a velké larvy, které jsou velkou pochoutkou, jak počítají, zkrátka film plný překvapení a já jsem ráda, že jsem tady a mohu to sledovat jen s hrnkem horké kávy a monitorem před sebou. Doporučuji. (15.10.2016)

Další bezchybný dokument. Nevím, jestli jsem někdy viděl jiné dokumenty, které by se působivoastí mohli s dílem Barabáš srovnávat. Asi ne. Tenhle člověk to opravdu umí. Dobrodružství zažívá doopravdy, nepředstíraně. V tomhle filmu mi několikrát zatrnulo, když domorodci ohrožovali expedici luky. A také mě dostalo posledních pár vět o vštěpování křesťanské kultury domorodcům. Bylo to opravdu znepokojující. (04.08.2006)

Po Mamberame opäť Barabášova výprava do Novej Guiney, presnejšie do jej západnej (indonézskej) časti. Doba kamenná v súčasnosti...teda, keď už otvedy nadobro nezmizla, keď ju pohltila ciivilizácia. Cestovatelia museli mať teda pevné nervy, keď im domorodci v každom jednom osídlení pred hlavou šermovali s lukmi a šípmi - adrenalín im zaiste stúpal ako teplomer v našich horúcich letách. Pochváliť musím Kramárov doprevádzajúci komentár - má to atmosféru. (12.07.2019)

Pro milovníky přírodopisných dokumentů o málo probádaných končinách a jejich obyvatelstvu je Pururambo určitě zážitek jako hrom. Já v něm viděl jen monotónním hlasem doprovázené obrázky z džungle. Možná jsem až moc navyklý na filmy Wernera Herzoga, možná jsem šáhl hodně mimo svoje žánrové spektrum. Ale každopádně mě Pavol Barabáš ničim neohromil. (03.06.2007)