Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Naprosto fascinující dokument, který uchvátí o to víc, když si člověk uvědomí, že vše co v něm je, je naprostá realita a že je skutečný zázrak, že se z této výpravy všichni účastníci dostali živí a „zdraví“. Vždyť jen v těch 54minutách dokumentu mohli být cestovatelé minimálně 5krát mrtví a tento unikátní snímek nemusel nikdy spatřit světlo světa. Dokument mě přinutil zjistit si dodatečně na internetu, kdo se skrývá za jmény dobrodruhů: Rudolf Švaříček, Jiří Šaroch, Pavol Barabáš. (06.12.2012)

Bezesporu super dokument, o tom žádná, ale! Komentář, kdy se říká - civilizace postupuje tak rychle, že musím co nejdřív vidět všechno, tam kde ještě nezasáhla - nejsem pak já ten, co tu civilizaci posouvá dál do neprobádaných a panenských končin? Nejsem já ten, kdo narušuje ten klid lidí, co nikdy nespatřili bílého člověka? Nebo jsem jen ten, kdo chce vidět za každou cenu? Jak se budou domorodci tvářit, až přijdou další lidi, nejsem já ten, kdo narušil jejich klid a jejich život? Dám jim hroznový cukr - další jim dá jiné bonbony, následující jim dá trička a poslední sekeru. Kritizování misionářů ( které nejvíc neuznávám ), ale výsledek je totožný. Chci se někam podívat, ale nebudu kritizovat to, že civilizace postupuje, když já jsem ta civilizace. Všichni účastníci jsou natolik zkušení cestovatelé, že to možná i ví... Dokument 5* komentář 2*. (02.09.2012)

Zaujímavý dokument.Dnes som sa na P.Barabáša nasral!Vo chvíľke sentimentálných prejavov som sa rozhodol vytiahnúť vo vlaku rožok a ked som ho chrúmal..tak som skoro pogrcal jednej babke sukńu.Začali tam žrať termity, lebo to musia, ináč bz mohli prísť o život..hady, potkany.. jednoducho že vraj na Novej Guiney sa stáva, že ak neopáčite jedlo, ktoré vám ponúkne domorodec, tak môžete prísť aj o život!A mne sa dokonca raz aj stalo v Čadci, že som kvôli mojej skromnosti bol ohovorený skoro na smrť... óch, aký je ten svet malý.. (06.03.2013)

Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí.. (21.03.2012)