Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Naprosto fascinující dokument, kterému nemám co vytknout. Přiznám se, že mám pro podobné dokumenty lehkou slabost a velmi je vyhledávám. Podobně dobrých je však jako šafránu. Natočené záběry jsou naprosto raritní a Pavolovi Barabášovi nesmírně závidím jeho odvahu, která mu zajistila zcela jedinečný a nenapodobitelný zážitek. Návrat do doby kamenné za doprovodu extrémně dobře napsaného komentáře. Moc lidem na světě se asi nepodařilo natočit lovce lebek, kterak na ně míří lukem a na penisu mají lebku z místního ptáka. Na mnoha divoších bylo vidět, že spatřili bílého člověka snad vůbec poprvé v životě. Tento dokument ve mně bude rezonovat zřejmě pekelně dlouho. Fantazie! 5 hvězdiček dávám velmi zřídka, ale sem s naprostou jistotou patří. [90 %] (10.11.2023)

Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " (23.02.2008)

Jeden z nejzajímavějších dokumentů, co jsem kdy viděla. Zapomněla jsem na všechno kolem sebe a jen jsem s úžasem sledovala našince a domorodce, jak se tam žije, jakými pověrám věří, například, že pohlavnímu styku nepřisuzují narození děcka. No, když jsem viděla vybavení domorodců, tak jsme na chvíli také pochybovala....velmi zajímavé:-) To jak jedí termity a velké larvy, které jsou velkou pochoutkou, jak počítají, zkrátka film plný překvapení a já jsem ráda, že jsem tady a mohu to sledovat jen s hrnkem horké kávy a monitorem před sebou. Doporučuji. (15.10.2016)

Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. (27.08.2008)

Archeologové se snaží přijít na to, jak jsme žili v době kamenné a ta přitom ještě neskončila... Kéž zůstane zbytek národů neobjeven! Nemůžeme jim přeci vnucovat naší kulturu, naší víru, když sami nic nemáme a v nic skutečně nevěříme !!! Jsou šťastní přesto (nebo právě proto?), že ani netuší, že jsou součástí "nějaké" Indonésie. (01.04.2011)