Vyvrhel z pekla

Joe D'Amato musí být blázen. Něco jako Ed Wood brutálního humusu. Nemá to hlavu, nemá to patu, gore scény působí tak samoúčelně, že nevíte jestli se máte smát nebo brečet, a s velkou pravděpodobností se ani nedodíváte. Ne proto, že by se nedaly vydržet ty odporné scény, ale jednoduše vás to po chvíli znudí natolik, že dokoukání nebudete považovat za nezbytné. Přesto dávám dvě hvězdičky. Ono je to celé totiž svým způsobem vyjímečné. [Zajímavost: Hraje zde Michele Soavi, který o dekádu později režíroval fenomenální kafkovskou zombie tragikomedii Dellamorte Dellamore.] (08.12.2006)

Pokiaľ ide o gore D´Amatov Absurd rozhodne môže konkurovať slávnejším vyvražďovačkám svojej doby. A to aj napriek počtu zabití, ktorý je vcelku nízky. Brutalita vrážd je však zarážajúca a z hľadiska žánru pozoruhodná. Najmä tých z úvodu filmu, ktoré súvisia s deštrukciou hlavy obetí (lekárskou vŕtačkou či cirkulárom na drevo). Hoci sa Absurd tvári ako pokračovanie D´Amatovho hororu Antropophagus (1980), nadväzuje naň naozaj iba veľmi voľne. Vlastne tieto filmy spája iba šialený výraz neprehliadnuteľného Georga Eastmana v úlohe zabijáka. Kanibal Karamanlis z Antropophaga sa v Absurde takisto mení na gréckeho psychopata Tanopulosa, tentoraz bez kanibalských ambícii, ktorý však dostane viac priestoru. Dôvod jeho vražednej fúrie zostáva nejasný (jeho meno je zrejme nešikovnou narážkou na Tanatosa, gréckeho boha smrti) a celkovo vyznieva ako nedomyslený. Po bezradnom a trochu trápnom uvažovaní o ňom a jeho dopadnutí, ktoré vypĺňa jadro filmu sa divák predsa len dočká strhujúceho finále, ktoré umocňujú pocity strachu z uzavretého priestoru domu a zaujímavé grafické zobrazenie násilia. Absurd určite patrí k vrcholom D´Amatovej tvorby a môže zaujať aj dnešných priaznivcov hororu. (25.07.2010)

Hoci d'Amatov Absurd predchádza povesť extrémne brutálnej, zakazovanej a cenzurovanej snímky, zaradenej na neslávne známy zoznam Video nasty, myslím si, že to s ním vôbec nie je tak zlé a takáto negatívna reklama mu viac prospela než ublížila, nakoľko v princípe ide iba o nevydarenú imitáciu kultových amerických slasherov, ktorá okrem dvoch - troch krvavých scénok v podstate nemá divákovi čo ponúknuť a za iných okolností by asi rýchlo upadla do zabudnutia. Film sa navyše dosť nešikovne snaží nadviazať na o rok staršieho Antropophaga, ktorý sa v konfrontácii s ním javí byť šokujúcejším a najmä originálnejším dielom. (27.05.2010)

Příběh je z takových, které nejsou tvořeny tak, aby zde byla zásadní pointa, i když nějakého toho odhalení se také dočkáme. Jde primárně o to, abychom sledovali, co dokáže kamera všechno natočit tak, aby to bylo uvěřitelné. Hnusné a uvěřitelné. Tohle se daří, přestože postavy jinak nejsou nijak úchvatně napsané a konec konců ani zahrané. „Rosso sangue“ však patří k dobré italské gore škole a rozhodně nezapře své trikové kvality, což je také důvod, proč stojí za to se na snímek podívat. Závěr je trikově skutečně velkolepý. (10.01.2014)

Rozhodně zajímavější počin než předchozí nenápaditá vyvražďovačka na ostrově. Kromě půvabných gore efektů oceňuji zejména atmosféru ve druhé části snímku - napínavá, lehce mrazivá, podkreslená dobrou nejen elektronickou, ale i kytarovou hudbou ( Carlo Maria Cordio). Některé scény připomenou kultovní hororové snímky - vrtání hlavičky Fulciho Pastora Thomase (1980), destrukce dveří pak Kubrickovo Osvícení (1980). Nakonec i krumpáč se stal v mnoha filmech oblíbenou vražednou zbraní. Krev mi pil ten malý spratek, a proto jsem očekával, že pokusný psychopat z laboratoře s ním řádně zatočí! Zda se tak opravdu stalo, nechávám jako tajemství pro diváka. Občas si člověk posteskne, jak blbě se postavy chovají - dívka jde sama potmě lesem, jiná se bojí, co je venku, jde, otevře dveře a...divák si snadno domyslí, že je to pěkná hloupost, co udělala. Na druhou stranu chápu, že kdyby se postavy chovaly obezřetně a předpisově, moc napětí a výživného vraždění by se nekonalo.... (26.01.2012)