Vyvrhel z pekla

Ještě se mi možná někde na půdě válí ošobrstaná čtvrtá videokopie tohohle hororového videohitu v německém znění a se simultánním dabingem některého z tehdejších dabérských hvězd z obýváku:) Jako kluk jsem byl úplně konsternován a vyděšen do morku kostí, vzpomínám si že o scéně s vrtačkou nořící se do spánku křičíci sestry se mi zdávalo několik nocí za sebou a já se budil ohmatávaje si hlavu a hledaje ve tmě obrysy temné postavy .. Po létech mi Absurd už přišel jen absurdně hloupý a amatérský, nicméně člověk by neměl zapomínat a zesměšňovat to, co jej kdysi skutečně dokázalo vyděsit...život je kruh a tak je možné, že až se blíže seznámím s dr. Alzheimerem či jeho družkou Demencí znovu mne George Eastman vyděsí... (30.05.2013)

Italský slasher, půjčující si postavu vrahouna z o rok mladší klasiky Anthropophagus. Bez její atmošky a tragického tajemství, s prostou linií “monstrum na útěku vraždí”. Intenzivní soundtrack a postava kněze, pronásledujícího “boogeymana” naznačují inspiraci v Carpenterově Halloweenu, akorát místo jakékoliv filmařské invence se zde hraje na hrubé násilí, krutost a gore brutalitu. Průměrný, v rámci subžánru však pořád ještě důstojný eurotrash masakr. **1/2 (16.05.2021)

O něco lepší než minule. Rosso sangue na mě zapůsobil především svým zajímavějším dějem než tomu bylo u Antropophaguse. Moc ovšem nechápu proč je tento film označován za jeho pokračování, když oba filmy spolu mají společného jen opravdu velmi málo. Snad jen fakt, že démonický George Eastman je největším tahounem obou filmů a jeho téměř nsmrtelná postava pochází z Řecka. Tentokrát se Joe D'Amato konečně odvázal a dal mnohem větší prostor svému zabijákovi, který se rovněž s nikým nepáral a krvavé orgie mě bavily od začátku až do konce. Nejvíc mi zde však vadil ten malý spratek, kterého bych narval místo té ženské do trouby a upekl si ho jako dezert. (10.03.2011)

Celkem silný gore, kterému však chybí preciznost italských reků tehdejší doby, zejména Fulciových, či L. Bavových krvavých veleděl. Jmenovaní však lehce zaostávali za D'Amatem v segmentu hudebních podkresů, tady famózního synthu s prvky (snad) řeckého foklóru, který tu trhá uši až nesnesitelně kvalitně.. Prostě další skvělá orgánovka, v této sféře je Joe ideální kreator . Smůlou však je, že film nijak nevybočuje a nedráždí tak, jak je divák jeho filmotvorby navyklý, o nahotě ani nemluvě. Ve "dvojce" onen slavný beastman Eastman žel již není hnijící stvůrou polykající člověčí flesh, nýbrž v modrých jeansech pobíhající nezničitelný vrah, ještě že nikdy neztrácivší své charizma. Screenshot z poslední scény mám navždy v hlavě a ve slabikářích poctivých jižanských gorehorrorů by měl být připnut na straně 1,,, hrubozrnovka jako blázen (04.05.2013)

Diela Antropophagus alebo Bui Omega od trashmajstera Joa D'Amata radím do zlatého fondu talianskeho brakového hororu ( V mojom rebríčku medzi vyššie postavené snímky The Beyond a House by the cemetery od Fulciho a Ghosthouse Umberta Lenziho), vyznačujúceho sa schopnosťou premeniť svoje nedostatky v charakteristické plusy. Nelogické chovanie postáv, mŕtvolne pomalý vývoj dela a iracionálne radenie nadmerne krvavých výjavov v kombinácii s talentom pre výber prostredia a záhrobnou syntetizátorovou hudbou vytvárajú špecifickú atmosféru rôsolovitej nočnej mory, ktorou dokážu filmy stále fascinovať divákov a uchovávajú v sebe veľkú časť príťažlivosti starej európskej hororovej školy. __ Avšak Fulci, Lenzi a ani D´Amato pri svojej veľkej produkcii lacných brakov nevytvorili len snímky hodné uznania a poskytujúce bizarné rozkoše, čoho jasným dôkazom je aj pokračovanie Antropophagusa, predstavujúce skôr okaté vykrádanie Carpenterovho Halloweenu než zaujímavé trashové dielo. Antropophagus 2 nielenže (očakávane) neobsahuje ani gram carpenterovej remeselnej zručnosti, ale nenapĺňa ani paradoxné kvality spomenutých hororov. Fušerske remeslo, obligátna krvavosť, surovo negramotný kus napodobeniny neprodukujú svojvoľne pomalým tempom plynúce nočné mory, ale predstavujú len surový základ D´Amatovej produkcie bez pridaných hodnôt. __ Antropophagus 2 je najnudnejšou, najtopornejšou možnou podobou slasheru, neschopne napodobňujúceho zaoceánske vzory a talianska absurdnosť, nelogickosť, prehnaná krvavosť... tu obnažujú svoje silno babrácke korene. __ D'Amatov film je pripomenutím, že talianskym hororom nie sú len podarené snímky, ale hlavne hromada vädnúceho odpadu - aj keď miestami odpadu veľmi zábavného a naozaj usmievavo naivného. (05.09.2016)