Vyvrhel z pekla

Diela Antropophagus alebo Bui Omega od trashmajstera Joa D'Amata radím do zlatého fondu talianskeho brakového hororu ( V mojom rebríčku medzi vyššie postavené snímky The Beyond a House by the cemetery od Fulciho a Ghosthouse Umberta Lenziho), vyznačujúceho sa schopnosťou premeniť svoje nedostatky v charakteristické plusy. Nelogické chovanie postáv, mŕtvolne pomalý vývoj dela a iracionálne radenie nadmerne krvavých výjavov v kombinácii s talentom pre výber prostredia a záhrobnou syntetizátorovou hudbou vytvárajú špecifickú atmosféru rôsolovitej nočnej mory, ktorou dokážu filmy stále fascinovať divákov a uchovávajú v sebe veľkú časť príťažlivosti starej európskej hororovej školy. __ Avšak Fulci, Lenzi a ani D´Amato pri svojej veľkej produkcii lacných brakov nevytvorili len snímky hodné uznania a poskytujúce bizarné rozkoše, čoho jasným dôkazom je aj pokračovanie Antropophagusa, predstavujúce skôr okaté vykrádanie Carpenterovho Halloweenu než zaujímavé trashové dielo. Antropophagus 2 nielenže (očakávane) neobsahuje ani gram carpenterovej remeselnej zručnosti, ale nenapĺňa ani paradoxné kvality spomenutých hororov. Fušerske remeslo, obligátna krvavosť, surovo negramotný kus napodobeniny neprodukujú svojvoľne pomalým tempom plynúce nočné mory, ale predstavujú len surový základ D´Amatovej produkcie bez pridaných hodnôt. __ Antropophagus 2 je najnudnejšou, najtopornejšou možnou podobou slasheru, neschopne napodobňujúceho zaoceánske vzory a talianska absurdnosť, nelogickosť, prehnaná krvavosť... tu obnažujú svoje silno babrácke korene. __ D'Amatov film je pripomenutím, že talianskym hororom nie sú len podarené snímky, ale hlavne hromada vädnúceho odpadu - aj keď miestami odpadu veľmi zábavného a naozaj usmievavo naivného. (05.09.2016)

O něco lepší než minule. Rosso sangue na mě zapůsobil především svým zajímavějším dějem než tomu bylo u Antropophaguse. Moc ovšem nechápu proč je tento film označován za jeho pokračování, když oba filmy spolu mají společného jen opravdu velmi málo. Snad jen fakt, že démonický George Eastman je největším tahounem obou filmů a jeho téměř nsmrtelná postava pochází z Řecka. Tentokrát se Joe D'Amato konečně odvázal a dal mnohem větší prostor svému zabijákovi, který se rovněž s nikým nepáral a krvavé orgie mě bavily od začátku až do konce. Nejvíc mi zde však vadil ten malý spratek, kterého bych narval místo té ženské do trouby a upekl si ho jako dezert. (10.03.2011)

D´Amato tentokrát neboří nějaká tabu (sežraný plod v Antropofágovi bylo přeci jen posunutím hranic filmovýho vkusu, i v době kontroverzních Kanibalů), ale i tak je Absurd docela silné kafe. Ať už díky explicitním scénám, kdy maniak v detailech rozřezává pilou hlavu své oběti, nebo svým syrovým pojetím, při čemž místy vykouzlí opravdu hutnou atmosféru. To hlavně v poslední pekelné půlhodině, která připomene právě D´Amatův o rok starší Antropophagus. Jinak George Eastman jako zabiják je neskutečně přesvědčivý, nepotřebuje žádné masky, on jako šílený vrah prostě vypadá. (30.09.2011)

OK. Teraz by sa mi to až tak nepáčilo a asi by som márne hľadal veci, ktoré akýmsi spôsobom zaručia kvalitu a stopercentnú spokojnosť. Avšak v dobe mojej prvej projekcie tohto kúsku to pre mňa bolo naozaj niečo - desivý vrah stvárnený mojou obľúbenou hororovou ikonou mi preniesol mraz po chrbte, gore bolo na slušnej úrovni a sem tam som aj mal v pláne si zakryť oči, teda, bál som sa. Záverečná naháňačka ma vtedy taktiež veľmi bavila a vyložene som sa nenudil, takže som bol samozrejme spokojný. Teraz k tomu mám len akési cítenie z nostalgie, no ak má byť moje hodnotenie objektívne, dal by som tomu dve-tri hviezdy. Zápletka je neoriginálna, dej nudný, vrážd (aj keď slušných) málo, atmosféra nič extra a tak podobne. Silné tri, keďže som nostalgik. (06.04.2017)

Rozhodně zajímavější počin než předchozí nenápaditá vyvražďovačka na ostrově. Kromě půvabných gore efektů oceňuji zejména atmosféru ve druhé části snímku - napínavá, lehce mrazivá, podkreslená dobrou nejen elektronickou, ale i kytarovou hudbou ( Carlo Maria Cordio). Některé scény připomenou kultovní hororové snímky - vrtání hlavičky Fulciho Pastora Thomase (1980), destrukce dveří pak Kubrickovo Osvícení (1980). Nakonec i krumpáč se stal v mnoha filmech oblíbenou vražednou zbraní. Krev mi pil ten malý spratek, a proto jsem očekával, že pokusný psychopat z laboratoře s ním řádně zatočí! Zda se tak opravdu stalo, nechávám jako tajemství pro diváka. Občas si člověk posteskne, jak blbě se postavy chovají - dívka jde sama potmě lesem, jiná se bojí, co je venku, jde, otevře dveře a...divák si snadno domyslí, že je to pěkná hloupost, co udělala. Na druhou stranu chápu, že kdyby se postavy chovaly obezřetně a předpisově, moc napětí a výživného vraždění by se nekonalo.... (26.01.2012)