Rofuto

Scénář pro Loft vznikal zároveň se scénářem Retribution. Zajímavé je, že Retribution byl psán na zakázku zatímco Loft byl osobním projektem Kurosawy. Pozoruhodné je to proto, protože Loft je vcelku přímočarý psychologický horor, což není úplně typické. Zbytek filmografie Kurosawy zpravidla kombinuje víc žánrů. Jasná žánrovost tu však není vůbec na škodu. Tempo je sice tradičně pozvolné, ale co se týče creepy či vyloženě děsivých scén má Loft v porovnání s ostatními filmy Kurosawy jasné prvenství. Režisér se tu opět nebál experimentovat a při natáčení používal dvě kamery zároveň, tu druhou umístěnou kousek za první, takže při editovaní filmu se mohl dosyta vyřádit z různými úhly záběrů. Atmosféra je špičková, důraz na práci ze zvukem je podobně jako v Kairu naprosto bezkonkurenční. Obsazení je skvělé, veteránce z Ringu Miki Nakatani sekunduje půvabně creepy Yumi Adachi. Etsushi Toyokawa je tradičně výborný. Loft není definitivně vlajkovým filmem Kiyoshi Kurosawy a méně trpělivý (či hloupější) diváci jeho tempo asi neustojí. Při první projekci před ~6 lety mě mírně zklamal, ale postupem času dozrál jako víno a definitivně jde o nejvíce podhodnocený Kurosawův počin. 9/10 (02.07.2014)

5,0/10 Nesmierne slabý film vzhľadom na Kurosawovu predchádzajúcu tvorbu. Tentokrát sa rozhodol nemixovať rôzne žánre, a zotrvať len v rámci jedného (psychologického hororu). Kým prvá polovica filmu je ešte relatívne slušná (hoci sa priveľmi podobá na všetky ostatné japonské horory za posledných desať rokov), v druhej sa začína prejavovať obmedzený finančný rozpočet a autorská bezradnosť (ja sám dúfam, že sa mýlim...), zamaskovaná za lacnú mysterióznosť. Napokon to vyústi do (zámernej) karikatúry hororu ako žánru, čo však u Kurosawu nie je vôbec prekvapivé. (28.02.2009)

V prvej polovici veľmi sľubný film s tajomnou a strašidelnou atmosférou. Zaobíde sa bez otrepaných ázijských ľakačiek, keďže má výborne natočené napínavé scény, ktoré nepotrebujú hlasné zvukové efekty, aby ste sa začali báť. Počas váčšiny scén s "duchom" nepočuť nič iné, iba fúkanie vetra za oknami, a o to reálnejšie to pôsobí. V druhej polke ale režisér akosi zahadzuje čo vybudoval a zablúdi niekam do lesa. Stále sa nájdu dobré momenty, ale príbeh už spravil takú odbočku najmenej zaujímavým smerom, že som oňho úplne stratil záujem. Viac by ma potešilo, keby sa do samého konca dianie točilo výhradne okolo múmie, hoci aj tým otrepaným spôsobom (budem vás strašiť kým nenájdem pokoj)... lebo s takto vybudovaným napätím a odlišným prístupom k strašeniu z toho mohol byť horor po akých sa nezaspáva. (17.07.2010)

K. Kurosawa má u mě zatím průměr půl hvezdičky na film, a to se necítím, že bych mu nějak zvlášť křivdil. Studoval teorii frustrace v umění: velepomalým tempem udělá z nulového děje zápletku, pak po několika minutách svítá naděje na napínavost... a nic, scéna skončí a přijde další. Po pár desítkách minut se zase schyluje k nějakému zádrhelu v pomalu plynoucím čase... objeví se duch / mumie / něco ... a nic, scéna skončí bez pointy. A tohle se pak stane i potřetí, po hodině třicet tři se konečně mumie pohne, což je jediné ospravedlnění, proč je v příběhu. Alespoň trochu smysl dávající kriminální linka je zprovozena ze světa mimózním nástupem chrabré keisacu v černém. O čem ten film vlastně byl? Nemám tušení, a byl velice nezajímavý na to, abych po tom pátral. (21.04.2013)

Ne úplně tradiční japonská duchařina. Prvoplánovými lekačkami se vyloženě šetří, spíše se pomalu, pečlivě a potichoučku buduje napnutá atmosféra, kdy je divák neustále v očekávání nějakého překvapení či hnusárny, které ale nepřicházejí. Což v důsledku znamená, že se 80 minut vlastně nic neděje, hlavní hrdinka se potuluje po venkovské usedlosti a ve vedlejším domě objevuje 1000 let starou mumii, nedávno vylovenou z blízkého jezera. Tyto pasáže jsou však nejpůsobivější, rozuzlení, které téměř eliminuje nadpřirozené elementy, už kouzlo ztrácí. (05.10.2012)