Rofuto

Ne úplně tradiční japonská duchařina. Prvoplánovými lekačkami se vyloženě šetří, spíše se pomalu, pečlivě a potichoučku buduje napnutá atmosféra, kdy je divák neustále v očekávání nějakého překvapení či hnusárny, které ale nepřicházejí. Což v důsledku znamená, že se 80 minut vlastně nic neděje, hlavní hrdinka se potuluje po venkovské usedlosti a ve vedlejším domě objevuje 1000 let starou mumii, nedávno vylovenou z blízkého jezera. Tyto pasáže jsou však nejpůsobivější, rozuzlení, které téměř eliminuje nadpřirozené elementy, už kouzlo ztrácí. (05.10.2012)

K. Kurosawa má u mě zatím průměr půl hvezdičky na film, a to se necítím, že bych mu nějak zvlášť křivdil. Studoval teorii frustrace v umění: velepomalým tempem udělá z nulového děje zápletku, pak po několika minutách svítá naděje na napínavost... a nic, scéna skončí a přijde další. Po pár desítkách minut se zase schyluje k nějakému zádrhelu v pomalu plynoucím čase... objeví se duch / mumie / něco ... a nic, scéna skončí bez pointy. A tohle se pak stane i potřetí, po hodině třicet tři se konečně mumie pohne, což je jediné ospravedlnění, proč je v příběhu. Alespoň trochu smysl dávající kriminální linka je zprovozena ze světa mimózním nástupem chrabré keisacu v černém. O čem ten film vlastně byl? Nemám tušení, a byl velice nezajímavý na to, abych po tom pátral. (21.04.2013)

Tedy při vší úctě - tohle kabuki se opravdu nepovedlo. Kijošiho Kurosawu mám rád, obdivuju jeho styl a Kairo považuju za nejlepší asijskou duchařinu vůbec. Ale tahle podivná romantická detektivka, ve které občas vysublimuje ze zdi nebo ze stromu nějaká ta duchyně, mě nechala ledově chladným. Režisérovu typickou poezii a kreativní vidění světa nahradila pouhá rutina, zmizel závoj originality a odhaleno bylo to, co mělo díky jeho umu zůstat milosrdně skryto: slaboučký kostrbatý nepříběh, typicky asijské přehrávání, které u jiných jeho kusů tolik neobtěžuje, nedotažený vizuál, který sem tam působí až odfláknutě (a to se týká i místy až bezcitného střihu), dějové zkraty (zacházet takhle někdo s tisíc let starou mumií, nepochybně by za to šel bručet - místy mi to připomnělo crazy komedii Jo s Louisem de Funes....),hodně laciné lekačky, které do průměrných horrorů sice patří, ale Kijoši se jim většinou vyhýbal, a v neposlední řadě zbytečně přepálená stopáž. Od scénáře přes techniku až po herce nejslabší Kurosawa. (12.10.2014)

5,0/10 Nesmierne slabý film vzhľadom na Kurosawovu predchádzajúcu tvorbu. Tentokrát sa rozhodol nemixovať rôzne žánre, a zotrvať len v rámci jedného (psychologického hororu). Kým prvá polovica filmu je ešte relatívne slušná (hoci sa priveľmi podobá na všetky ostatné japonské horory za posledných desať rokov), v druhej sa začína prejavovať obmedzený finančný rozpočet a autorská bezradnosť (ja sám dúfam, že sa mýlim...), zamaskovaná za lacnú mysterióznosť. Napokon to vyústi do (zámernej) karikatúry hororu ako žánru, čo však u Kurosawu nie je vôbec prekvapivé. (28.02.2009)

Je to takový nevyrovnaný film. Ze začátku se skoro nic neděje s velmi decentní troškou nějakých záhadných scén nebo snahy navodit dojem tajemna a napětí, aby se teda asi po třičtvrtě hodině konečně něco začlo dít a to docela skokově, protože se objeví první hodně strašidelné lekací scény, které jsou přesně podle režisérova schématu z předchozích filmů, takže nečekaně děsivé za použití úplného minima a bez toho, že by na diváka vyskakovala za náhlého rachotění nebo hlasitých smyčců nějaká olezlá mrtvola jako se to děje v amerických remacích nejčastěji. Potom se zas nic moc neděje a až zase ke konci nastoupí ještě strašidelnější lekání, které je teda nejspíš asi to hlavní, co se tentokrát povedlo opravdu dobře, protože zbytek filmu je prostě takový rozvleklý a strašně těžko a pomalu stravitelný, i když vlastně nejde o nic komplikovaného. Je to skoro až "běžný" tajemně duchařský příběh s troškou "detektivní" příměsi, do kterého režisér jako obvykle vložil nějaké "podobenství" týkající se tentokrát, nebo možná zase, mezilidských vztahů, které mi možná tak úplně nedošlo, každopádně si pro to zvolil tentokrát velmi vleklý způsob a zápletku, kterou mohl stáhnout přinejmenším o půlhodinu a taky tomu nedávat tak podivně komplikovaný konec. Jakási "sociální" nebo "vztahová" kritika, kterou režisér zase prezentuje hororovou formou tu ale pro mě byla trochu těžko pochopitelná a nejspíš, jsem to asi ani nepobrala úplně, protože tam kde v Kairu nebo i odplatě a Cure volil přímou cestu, tak tady kličkoval co to šlo, až jsem z toho byla popletená. :) (17.09.2010)