Posedlost

Velkej psychologicko-hororovej bizár. Místy divadelně přepjaté, občas trochu nuda, chvílemi absolutní peklo (scéna v metru může směle kandidovat na největší filmový hysterický záchvat všech dob). Vlastně moc nevím, co si o tom myslet, ale zhlédnutí nelituji. Každopádně ale jeden z nejšílenějších filmů, co jsem viděl. 50 - 60 % (27.10.2014)

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor. (11.03.2011)

"Viděl jsem strašlivě špatný film: Posedlost, směs hororu, detektivky, násilí, satanismu a kdoví čeho ještě. Hnus. Prachy, prachy, prachy... Nic skutečného, pravdivého. Ani krása, ani pravda, ani upřímnost, nic, jen aby z toho byly prachy... Dívat se na to je jako mučení..." Andrej Tarkovskij, Deník 1970-1986, Větrné mlýny, Brno, 1997, str. 371:  ...po deseti letech dospívání jsem znechuceně vypnul opakované shlédnutí Nostalgie po asi dvaceti minutách jako překombinovaný intelektuálský žvást, zatímco Posedlost mi dnes přijde jako Čin. (03.12.2010)

Filmový tanec svatého Víta, kde si nebudu nalhávat, že jsem pochopil metafyzické pozadí celého obrazu, byť některé výjevy byly přece jen zcela zřetelné. Svůj výklad si raději nechám pro sebe, ale v rámci rychlé freudovské psychosebeanalýzy jsem si vyšel jako prase, vše je tedy v naprostém pořádku. V komentářích se tu často objevuje, že se jedná o těžce stravitelný a náročný kousek, což nemohu potvrdit. Velmi rychle jsem totiž přistoupil na Zulavského pravidla, tedy, že žádná nejsou a vůbec to nedává smysl. Koneckonců to poslední několikrát sděluje ústy svých hrdinů i sám autor. Touha po pochopení pak samosebou může vést k bolehlavu, nesmysl totiž nelze chápat, pouze přijmout. Hned po projekci bych, se přiznám, ale s hodnocením šel mnohem níž, nicméně tohle je klasický případ díla, které je dobré si nechat v hlavě uzrát, samosebou za předpokladu, že vám do ní něco zaseje. Nesmyslně geniální trojka! (29.03.2020)

Sú len tri typy ľudí po zhliadnutí tohto – neutrálne reagujúci / tí, ktorých tento pohľad vydesí / tí, ktorým sa z nohavíc urobí stan. --- Hviezdy patria magnetizujúcemu výkonu Isabelle Adjani, kameramanovi Nuyttenovi a vízii & remeslu režiséra Żuławskiho. --- Afekt nemôžem cítiť ani na pár sekúnd, takže týchto 120 minút bolo pre mňa absolútne, vrcholné peklo. A o tom, že tu J.F.B. so svojimi filmovými odporúčaniami vytvára komplexné konšpirácie voči mojej osobe, aby mi zničil život ich pozeraním, sa nemusíme ani baviť. Treba si na neho dávať pozor, bastarda malého. Podobný pozor ako na pohraničiarov z NDR, ktorí ti binokulármi spoza berlínskeho múru po nociach očumujú celkom vydarené prsia tvojej ženy. (30.08.2021)