Posedlost

Tak čo k tomuto napísať? Snímok mi poriadne prečistil dutinu lebečnú a len ťažko sa komentuje. Snáď len toľko, že patrí k filmom, ktoré diváka zasiahnu a duševne rozleptajú. Slovami bizarné, ťaživé, náročné, deprimujúce, psycho, únavné.... Jednou vecou som si však istý, nikdy predtým som vo filme nevidel tak geniálne zahranú ženskú posadnutosť, úžasný výkon, úžasná Isabelle Adjani. Ani vlastne neviem prečo som snímku nedal plný počet, asi to chce ešte druhé, prípadne tretie pozretie. 89/100 (23.06.2014)

Jak napsal uživatel Bloody 13, rozhodně se nejedná o nějaký lehký film, určený na nedělní odpoledne. Je to místy ale opravdu hodně těžce stravitelný, filmový kousek, po kterém vás bude možná bolet nejen hlava. Posedlost je ujetá, až šílená záležitost, v čele s výborným hereckým duem Adjani a Neill, kteří oba dva podávají výborné výkony. A mně se tenhle snímek kupodivu, zase moc líbil. Asi se mnou možná něco nebude v pořádku, cítím to už delší dobu. Hned zítra navštívím našeho psychiatra, ten chlap se mi už hodně dlouho nelíbí! (13.07.2015)

Horor sledovat a to především Isabelle Adjani a její hysterické herectví. Nechápu, proč vůbec vznikla takováhle šílenost bez děje, ve které se celou dobu jenom ječí, vraždí a souloží. Většinu scén jsem buďto trpěla nebo mi přišly nechtěně vtipné. Zezačátku jsem měla pocit, že sleduji film o drogově závislých ale ne, v tomhle filmu jenom nikdo není normální. Je mi upřímně jedno, jak moc velké je to umění, a jakou symboliku v tom můžeme nalézt, protože tenhle film je v prvé řadě naprosto nesnesitelný a scény s Isabelle Adjani dvojnásob. (16.12.2012)

Posadnutosť. A to číra Zulawského posadnutosť filmovým umením, vychádzajúca z najhlbšieho vnútra ľudskej bytosti, podvedomia, pocitov zatratenia a strachu z odbočenia zo želanej cesty života. Ústredný herecký pár Sam Neill/Isabelle Adjani si ale neuvedomuje, že vstúpil na temnú odbočku do pekla v tvare Y. Cez Boha - nech je to kto a čo chce, psychickú deformáciu osobnosti a vďaka silnému putu jednej individuality k druhej, je cesta k záverečnému tresku a spojeniu lemovaná zničenými osudmi božích detí. Anjel Smrti v hlavách dvojice zatemňuje myseľ, otupuje zdravý úsudok, skresľuje, až úplne vymazáva reálny charakter pozemského žitia. Nahlodávajúci pocit a neskôr aj presvedčenie o správnosti vlastného úsudku sa telom šíria ako rakovina vyberajúca si svoju daň na organizme. Miestami až snový, príležitostne divadelne dekorovaný filmový zážitok s neskutočnými hereckými výkonmi (úplný vrchol), smutným príbehom, štýlovo a vizuálne okoreneným ťažkou porciou beznádeje a skutočnej šialenosti, robí z Possession majstrovské dielo. Pozor, dráma osudu zlomenej rodiny si pravdepodobne vyberie svoju daň aj na divákovi. Prípadný premietací čas, peniaze za úhradu v požičovni, nebudú tým jediným o čo prídete. Possession chce viac! Possession chce vás, vašu dušu, vaše telo. Ťažkotonážny zážitok rozožierajúci nielen počas trvania minutáže vlastné presvedčenie, hodnoty a zmysel toho všetkého. Bol to vždy pohľad režiséra Zulawského, zlomeného Marka (Sam Neill), utrápenej Anny (Isabelle Adjani)? Nie? Áno? Kým a kedy? Čie oči, čí pohľad reprezentoval jednotlivé scény? Boli to oči? .............. BOL TO ZÁŽITOK! JEDEN Z NAJINTENZÍVNEJŠÍCH! ### K zaujímavostiam Zulawského výpovede o posadnutosti sa dajú radiť skutočnosti, že samotný film s anglickou a alternatívnou francúzskou zvukovou stopou produkovalo Francúzsko a Nemecko v koprodukcii, v takom Nemecku ale údajne “Possession“ vôbec distribučne nevychádza. Inde vo svete a to konkrétne vo Veľkej Británii sa “Possession“ zásluhou cenzorov z BBFC začiatkom osemdesiatych rokov dokonca po tunajšom release sťahuje z obehu. Môže za to zoznam tzv. Video nasties. O následné znovuvydanie filmu sa v UK zaslúžilo distribučné štúdio “Visual Film video“, ktoré v roku 1999 predstavuje svoju Uncut verziu (Rated:18) – minutáž 118 minút. Okrem 80 minútového amerického zostrihu existujú aj tzv. Full Uncut verzie - 123 minút (videný práve tento), či dokonca 127 minútová francúzska verzia. ### Záverom mi nedá neuviesť jednu podivnosť. Prakticky vždy ak som za PC, znie mi z reproduktorov hudba. Počas písania tohto komentáru tomu nebolo inak. Nič zaujímavé, ale prakticky s poslednou vetou som si uvedomil, čo že mi to ako kulisa znie: AC/DC - Highway To Hell. Nechápal som. O zámer, plán ani inak vypočítanú skutočnosť sa nejednalo. Prehrávač hudby uznal práve vtedy za vhodné vypočuť si túto klasiku hard rocku. (26.01.2010)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)