Posedlost

No teda těpic=Tohle je ale hodně těžká vysoká škola....Je evidentní, že vše od herců přes kameru až třeba ke střihu má naprosto pod kontrolou pan od režie a z jeho umělecké vize se nic neuhnulo ani o píď.....Herci předvádí extrémní(!) herectví, které záměrně působí jako z jiného světa a za které zaslouží minimálně smeknout klobouk...Flipnic to přirovnal ke Cronenbergovi a nutno říct, že to není vůbec scestné..ono to na diváka opravdu útočí pomocí čudlíků a kontrolek schovaných někde v hlubinách podvědomí-tak jak to známe právě od Cronenberga......Nebudu předstírat, že jsem všechno pochopil, odhalil symboliku a že dokážu jasně vysvětlit co tím chtěl umělec říci= nepochopil,neodhalil,neumím =Ale něco skrytého v mé hlavě celou dobu souhlasně přikyvovalo, spokojeně mručelo a na konci to zatleskalo... (10.03.2011)

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor. (11.03.2011)

,,VĚŘÍŠ V BOHA? JE VE MNĚ.…“ /// To je tak, když se ženská za Berlínskou zdí zamiluje do vyšší mocnosti. Celej film pak někdo kňučí, šílí, svíjí se, teče dost krve a stejně postiženej kameraman pak zvláštní kamerou ukazuje šílený nejen lidi, ale i prostory. Kdyby jste tomu ještě nerozuměli – jsou tady dva šílení herci, pár šílenejch komparzistů a šílenej režisér, kterej dokázal narvat a ještě k tomu do sebe skloubit manželský vztahy, okultismus a politiku. Neil chvilkama připomíná Nicholsonovu fázi totálního hrábnutí, aby pak otěže převzala PANÍ a nechala vzpomenout na Charlotte. Vobčas je to pěknej humus, ale většině těch věcí moc nerozumím (že sem blbej? Aha…). Myslím, že i frajeři z italskejch hororů tý doby museli (aspoň vobčas) čumět s otevřenou držkou. A já? Jdu najít nějakej odbornej rozbor díla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zdá se mně, že stará zešílela (nekecej, že i zvošklivěla a zhubla? Ty krávo, to Ti nezávidím...). 2.) Třetí část noci se mi zdála málo ujetá. 3.) Thx za titule ,,scorbut“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.09.2013)

Velice "ŤEŽKÝ", hutný, náročný film ... Navíc opravdové psycho, divák si již několikrát myslí, že dojde k nějakému vyřešení a závěru a film ho zavede zase na další kolej a protáhne ho dalším peklem. Je to velice Cronenbergovské, kdybych neznal jméno režiséra, rozhodně bych to odhadoval na Cronenberga. Polovina filmu je vypjaté drama rozpadu rodiny, přes psychické útrapy a šílenství manžela, přes vzpamatování se manžela po vyšinutí a jako by posedlost manželky a po absolutní bizzard, která si stále ale nechává jistý smysl a naštěstí diváka neutopí naplno ... což je jen dobře. Film obsahuje špičkové herecké výkony Adjaniové a Neilla, to je absolutní vrchol, ždímou ze sebe naprosté maximum a chvíli jsem měl skutečně strach o ně jako o herce- lidi, ne jako o postavy filmu. Není to ani tak horror, jak by se zdálo, těžko uchopitelné, popsal bych to jako "těžkotonážní psycho-dama" ... Dlouhá stopáž může být pro někoho na škodu ... (25.06.2009)

Těžký film. Těžký pro režiséra a herce, ale i pro diváky a jejich ochotu šáhnout si hluboko do mysli a poslouchat tu bizarně znějící písničku, kterou jim Andrzej Zulawski nevesele prozpěvuje. Těžké jen tak kliknout myší a udělit hodnocení něčemu tak umělecky vyspělému, ale díky své otevřenosti a myšlenkové náročnosti zároveň nepříjemnému a odstrkovanému. Jak ohodnotit snímek, kde se prolíná mrazivý mysteriózní horor s celkem reálným zobrazením rozpadající se rodiny, kde se postavy často chovají, jako by vypadly ze snu Davida Lynche, a kde je příběh vystavěn takovým způsobem, že navzdory normální chronologické kompozici divák ještě 10 minut před koncem vůbec neví, která bije? Odpověď zní ..... Jednoznačně kladně. Žádný komentář ani hodnocení totiž nenastíní preciznost a deprimující účinek Zulawskiho režie, ponurou a dokonale podbarvující hudbu, neúnavnou kameru kroužící hladově po místnosti a konečně famózní herecké kreace Isabelle Adjani a Sama Neilla, bez kterých by něco takového nikdy nemohlo vzniknout. Possession je jedním z filmů, které už nikdy nemusím vidět znovu, ale jsem moc, opravdu moc rád, že tu jednu projekci mám úspěšně za sebou. Přijít o tenhle zážitek by byla přeci jen velká škoda.. (31.07.2013)