Scanners

Exploze hlavy. Scéna, která mi utkvěla v hlavě, když jsem film viděl poprvé někdy v polovině devadesátých let. Za tu dobu se nic nezměnilo, ta scéna je dokonalá a žádný počítačový trik nikdy nenahradí poctivou maskérskou práci! Scanners jsou jedním z těch "normálnějších" Cronenbergových počinů, ve kterém místo mutací dostávají prostor telepatické schopnosti. Nezapomenutelný je démonický Michael Ironside v roli vůdce zlých scannerů Darryla Revoka. Taktéž mě absolutně usadila hudba Howarda Shore, která míchá orchestrální části s elektronickými prvky, jenž dohromady souzní v jednou celistvém fantastickém celku. Nejednou mě připomněla pozdější Cronenbergův mistrovský kousek The Fly, ke kterému Shore hudbu dělal také. Oko lačnící po ženské kráse jistě potěší Jennifer O´Neil, hrající telepatku Kim. Další z pokračováních scannerů laťku kvality původního dílu již nikdy nezdolalo. (30.09.2019)

Ačkoli Cronenbergova poetika metamorfózy lidského těla není tak zničující a osobitá, jako u pozdějšího a povedenějšího Videodromu, stojí Scanners za pozornost. Především jde o dobré vstupní dílo pro diváky nepolíbené režisérovou filmografií. Vize fikčního světa je nezvykle ustálená a centrální vypravěčská linie je skvěle rytmická a přehledná, nehledě na to, že není narušená žádnými fantaskními halucinacemi. Ohromně pomáhá hudba Howarda Shorea, díky níž je závěrečný "souboj v upřeném zírání" hodně napínavou záležitostí. (15.08.2014)

Explodující hlavy a někde v pozadí se potutelně usmívá jako šéf toho všeho úchylný David Cronenberg. O tom, že je to starý perverzák, jistě nemá smysl polemizovat. Stejně tak je dobře známé, že se drží od mainstreamu a s většími či menšími tvůrčími přestávkami o sobě dává vědět. Na počátku osmdesátých let dal o sobě vědět přece jen krotším kouskem ze své tvůrčí dílny. Příběh telepatů s explodujícími hlavami pojal invenčně, možná až lehce komorně a bez větší příměsi krve a hnusu. Dynamická jízda se tedy nekoná, ale originalitu si film udržel. Zkušená režie nedopustila, aby film překročil tenkou hranici od promyšleně propracovaného filmu k naivnímu pojetí. Cronenberg měl telepatické schopnosti svých hrdinů pevně v rukou a možná, kdyby přece jen přidal nějakou tu rozflákanou hlavu navíc, tak by byl výsledek výstižný a charakteristický pro svého autora ještě o něco víc. Takhle se žádná obvyklá kontroverze nekonala. 60% (26.03.2013)

Film o lidech, kteří se dívají s výrazem právě zrozeného kůzlete po požití půl kila wasabi. Nádherná ukázka toho, kterak je zajímavý námět uhlodán pomocí snahy o akčnost a explicitnost (óó, brokovnice, óó, jak temné, óó, jak násilné), přitom začátek filmu, který je subtilní a hraje na děj, je v tu pravou chvíli náležitě okořeněn jedním výbuchem hlavy (legendární gif!), s přehledem stačí, kéž by se film podobné střídmosti držel i dál, protože druhá půlka filmu je jen napitomělá blbina, plná scén, které ani zdaleka nevyužívají svět telepatů s vražednými schopnostmi. Vlastně, tohle tam není využito skoro vůbec, chceme japonský, poloúchylný, anime remake s vesmírnou vydrou s chapadly! A bez brokovnic a hloupých výrazů ve tváři. (28.02.2015)

Cronenberg je režisér, který mě zaujal už hodně dávno. Jeho naopak zajímá lidská psychika, mutace, nemoci, úchylky, sexuální excesy a to vše v co nejtemnější rovině. Scanneři-pátrači jsou telepaty, kteří dokážou pronikat do lidské mysli. Nic nového ve filmu ani v literatuře. Tihle však dokážou silou vůle zabíjet, čehož režisér mistrně využil k předvedení působivých efektů. Explodující hlava je jen jedním z nich, zato ve své době skutečně šokovala. Souboj dvou protikladných telepatů má za následek napínání kůže, praskání žil i škvíření masa. Možná se to nezdá, ale krvavé efekty jsou pro Cronenberga jen prostředkem, jak vyjádřit složitost lidského nitra a možnosti zmutovaného jedince. Scanners jsou v první řadě psychologickým dramatem o důsledcích pokusů a touze po moci. (20.03.2011)