Ženy pro měny

Děsivě amatérsky zpracovaný zajímavý námět. Technicky, formou i sdělením. Je to až neuvěřitelně naivní - nejde se do hloubky, prostě se jen nezajímavě klouže po povrchu tématu. Skáče se od jednoho tématu k druhému a nakonec krom jedné linie stejně všechny vyzní zcela do ztracena... Obvzláště úvodní pasáž s ženskými časopisy se bez jakéhokoli závěru vypaří jak pára nad hrncem. Patnáct minut se něco rádoby řeší a poté se přejde ke zcela jinému tématu. Z takovéhoto námětu se bezesporu dal vytěžit ohromně silný dokument. Místo toho sledujeme náhodně poskládané rozhovory, které nemají hlavu či patu, natož nějakou společnou koncepci, a na jejichž pozadí pobíhají zvukaři a častěji než jednotlivé ženy vidíme v záběru mikrofon. Vůbec není jasné pro koho je tento dokument určen a o co v něm autorce šlo. Otřela se sice o kde co, ale ve výsledku neříká nic o ničem. Ženy řídící svůj život dle Cosmopolitanu (a jemu podobných plátků) ho budou hltat i nadále. Tento dokument je stejně zbytečný jako jím zobrazovaná soutěž "Modelka nového tisíciletí", která se koná dvakát do roka. Nechápete to? Já také ne. (06.08.2007)

Velmi dobrý dokument o ženách, které uvěřily mainstreamovým médiím a podlehly iluzím o ideální postavě a ideální tváři. Ať šlo o náctileté dívky pokoušející se o kariéru modelky, nebo studentky vysokých škol s koupelnami plnými drahých krémů a přípravků na zkrášlení těla. Dokonce ani dospělé ženy nejsou imunní. Jedna uvěřila zázračným dietám, druhá věří, že ji šťastnou udělají nová prsa. Ve věku 40 - 50 let, prosím. Asi bych tento dokument přibalila ke každému tzv. časopisu pro ženy, aby se holkám otevřely oči. (01.02.2019)

Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. (02.10.2010)

S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.) (11.02.2005)

Dnes už naštěstí víme, že progresivní modní "antifemeninní" styl je modou jako každá jiná (s dobrou tržní uplatnitelností, jakousi akceptovanou modní stálicí), takže je slečnám těžko věřit, že jim nezáleží na tom, jak vypadají. A jestli se tomu dalo věřit předtím? Určitě ne. Tato část snímku se mi zdá být tou nejprvoplánovější a nejčernobílejší částí a za ní se řadí další a další, které bychom tady mohli řešit, ale to bychom se nudili ... V každém případě jsem ráda, že Sabrina Karasová, nadějná ženská feministická surrealistická spisovatelka (s prvotinou Satyriáda) dosáhla tak dobře zajištěné profesionální degenerace. (29.08.2011)