Jak jsem balil učitelku

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)

Geniálně zahraná komedie (obzvlášť vyzdvihuji extrémní herecký výkon Jasona Schwartzmana, kterej si s Maxem opravdu dokonale vyhrál!!!), s vtipným dějem a ujetými situacemi, nezavánějícími trapnou pubertální komedií, ale pravou zábavnou podívanou, kterou jsem si užil tak moc, že jsem to po měsíci skouknul ještě jednou (a všiml jsem si tolika nových detailů, třeba jen úplnejch kravin, ale uvědomil jsem si, jak detailně propracované to je). Prostě sen. (22.12.2006)

Film zvláštní hlavně v tom, že hlavní postava je hrozně nesympatická a v podstatě postava záporná. Prostě každým svým projevem si říká o tom, abyste mu seřezali prdel. A to způsobuje jakoby dvojí náhled na film. Který není natočený špatně a ani ten příběh není špatný, jen je nesympatický, protivný a sere mě. Nikdy jsem ten film nevnímal jako komedii, spíše takové podivně (u tohoto režiséra jak taky jinak) laděné drama. Místy trochu nudné. Jediné pozitivní na něm je vlastně jen tradičně skvělý Bill Murray a andělská Olivia Williams (té její tváři jsem propadl na první pohled). (28.08.2014)

Nemám slov. Anderson mě potřetí zasebou zabil. Teda mluvím o devastaci mé bránice a například o přehodnocení TOP 5 režisérů na mém profilu. Life Aquatic mě nakopl, Royal Tenenbaums přesvědčili, že se nejedná o náhodu a chronologicky nejstarší -nepočítám dvě prvotiny- počin tohoto geniálního (a zde si za slovem geniální stojím) Američana mě utvrdil v tom, že se jedná o jednoho z nejosobitějších a nejsvěžejších režisérů současné kinematografie. O ději filmu se nebudu nijak rozepisovat, jen podotknu, že tenhle film (stejně jako jeho mladší bráchové) je pro mě příkladem dokonalé spolupráce všech složek nutných pro vznik filmu. Scénář, herecké výkony (Murray zde vytváří svůj looserovský prototyp), originalita, hudba (ten soundtrack!) a hlavně TO KOUZLO!!! Wesi, jsi KING! 100% (27.07.2006)

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne. (08.10.2019)