Harold a Maude

Podobnost s Nicholsovým Absolventem je nasnadě (téměř nikým nepochopený jedinec, kýčovitá hudební složka apod.). Zhýralý mladík Harold hledající smysl života ve světě, kde mu nikdo nerozumí, tápe, neví kudy kam. Utíká pryč do světa zinscenovaných sebevražd. Děsivé výjevy, které kontrastují se silným nezájmem Haroldovy matky, jež synovy eskapády dobře zná, působí značně komickým dojmem a nesčetněkrát jsem se přistihl se zvláštním úšklebkem na tváři... Naopak Maude, velmi čilá, vitální, až infantilní stařenka, je Haroldův pravý opak. Užívá si zbytku života plnými doušky a nechává svého přítele alespoň částečně nahlédnout pod pokličku a přičichnout vůni života, toho opravdového. Raný Ashbyho film, jenž byl ve své době jedněmi nadšeně přijímán a druhými zatracován, představuje jeden z vrcholů autorovy dráhy, skrytý klenot Nového Hollywoodu. (04.11.2007)

Takový pohodový filmeček s docela sympatickou ústřední dvojicí, která se našla a provází nás filmem svými bizarními scénkami. Pěkné písně Cata Stevense jsem znal ještě před filmem a už konečně vím odkud pochází. [7/10] (Paramount) (Technicolor /// Produkce: Colin Higgins, Mildred Lewis, Charles Mulvehill /// Scénář: Colin Higgins /// Kamera: John A. Alonzo /// Nepůvodní hudba: Cat Stevens, Johann Strauss, P. I. Čajkovskij) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (08.05.2009)

Nečudo, že vtedajší konzervativci nezvládli prijať a pohoršene hysterčili nad odvážnou konfrontáciou mladíckeho nihilizmu so stareckým entuziazmom, mala totiž to, čo oni nie-slobodu. Zodpovedal za ňu trúfalec Hal Ashby, ktorý už vtedy vedel ako znamenito narábať s absurditou, ako ju pružne napasovať pomedzi vtípky typu „Marianum“ (pohreby, samovraždy, demolície) i „Vitalium“ (autá, vône, skulptúry) a ako z nej nakoniec dať dohromady nevliezavú bizardnosť o zbytočných životných predsudkoch. „Harold and Maude“ boli excentrickým, láskavým a až doteraz stále sú aj nadčasovým nezvyčajom po ktorom mám chuť si poobzerať nejaký ten auťák... (05.01.2011)

Souhlasím s Rob Royem: Na mne to úplně křičí vykonstruovaností. Jistě, je zde pár dobrých gagů, pěkná kamera, pěkné písničky. Ale proč taková porce nepravděpodobných bizarností? To, co funguje u Monty Pythonů nebo v povídkách Woodyho Allena, vypadá ve filmové love story jako křečovitá snaha o originalitu za každou cenu. Proč rovnou nenatočit film o lásce hrocha, který se živí zatloukáním hřebíků do popelnic a porouchaného kávovaru z Ugandy? (08.03.2007)

Nechci komentovat bezprostředně po zhlédnutí, třeba se časem rozepíšu. (16.03.2023) Jako první jsem viděla divadelní zpracování s Květou Fialovou a Josefem Kubáníkem. Tehdy bylo paní Fialové 82 a Kubálníkovi 30 let. Jako první mě trefil do oka veliký rozdíl v hlavník postavách. Bud Cort měl v době natáčení 23 let, ale vypadal tak na 15, skoro jako dítě. Romantice já moc nerozumím, jsem spíš realistka, když zhodnotím s odstupem, je to příběh nešťastného mladého muže s psychickými problémy, který má potíže navazovat vztahy. Nejedná se o milostné vzplanutí v pravém slova smyslu, ale o přilnutí k osobě, která pomohla prolomit začarovaný kruh. Asi tak, když se pacient zamiluje do terapeuta. Američané v touze po velkých tématech často sahají k psychicky potiženým: Rain Man (1988), Co žere Gilberta Grapea (1993), Forrest Gump (1994), Lepší už to nebude (1997), na divadle třeba NE/NORMÁLNÍ. Většinou se jim podaří vytvořit příběh, u kterého diváci vytahují kapesníčky, ale který je většinou silně odtržený od reality. Mělo to být dojemné, ale vlastně je to jen smutné, i když dobře zahrané. (21.03.2023) (16.03.2023)