Jak jsem balil učitelku

Čekal jsem to víc "divné", ale Anderson se ve svých začátcích držel trošku na uzdě a v tom období překvapivě - aspoň z toho, co jsem zatím viděl - měl nejlepší filmy. Rushmore mě dokázal poměrně slušně pobavit, u nejedné scény jsem se zasmál nahlas a Andersona mám kvůli jeho zvláštnímu (někdy i nepatrnému) absurdnímu humoru "rád", ačkoli v kontextu s jeho novějšími filmy to není zrovna nejvhodnější slovo. Hodně se mi tu líbila i kamera, ale tu má Anderson skvělou vždycky. A soundtrack byl ještě fajn. Bohužel ostatní mi zas tolik nesedlo. Moc to sice nenudí, ale k žádné postavě jsem zde nenašel sympatie, ani zápletka mě bůhvíproč nezaujala a celkový dojem mám hodně mírně nadprůměrný. Ale celkem jsem si to užil a klidně bych se na to podíval znova, své kouzlo to má. Zatím druhý nejlepší film, co jsem od Andersona viděl. Za něco bůhvíjak originálního bych to ale nepovažoval, sice to má svůj styl, ale zas tak jiné mi to nepřišlo. Oliver Tate mi třeba přišel divnější a o dost méně diváčtější. Silné 3* (13.09.2020)

V pořadí druhý celovečerní film Wese Andersona vykazuje již všechny typické rysy svébytného tvůrčího způsobu a poetiky tohoto svérázného režiséra. Veskrze originální rukopis s typickými vertikální záběry shora a horizontálními jízdami, zpomalenými záběry podbarvenými vždy velmi emocionálně působící melancholickou netradiční (často francouzskou či indie) hudbou, nostalgickou a až staromilskou náladou a melancholickým plynutím filmového času, prazvláštním druhem humoru, vyšinutými postavami, kterým se rozpadl rámec smysluplného života nebo které ho teprve hledají a které se vymykají běžným představám a očekáváním, které tápou a táží se po smyslu svého bytí... Max Fischer (Wesův oblíbenec Jason Schwartzman, který později exceluje i v Darjeelingu s ručením omezeným) je mladík s obrovskou sociální inteligencí a úžasným potenciálem, který transformuje v parodické reflexi desítek zájmových klubů a kroužků symbolizujících rozmanitost a pestrost života, který má však problémy být kompatibilní s nastoleným nudným systémem a řádem a tak se ho snaží všemožně obcházet. Se ztrátou smyslu života (odchodem z Rushmore) se pod tlakem existenciální tísně začne dostávat do značně svízelných a eticky ambivalentních situací, které podstatně naruší integritu jeho identity. Existenciální krizi prožívá i znuděný a životem zklamaný milionář Blum (geniální Bill Murray, jehož minimalistické herecké výrazivo asi nejlépe ilustruje originalitu Andersonovy poetiky a melancholicky působícího humoru), který má pro Maxe slabost. Rushmore je symbolem integrity ideálů a života a obranou minoritního životního stylu i dokladem toho, že smysl mají také ,,jiné" životy, než jen ty většinové... (percepci filmu bohužel velmi předznamenává nešťastně zvolený český distribuční název, který asociuje žánrově limitovanou teenagerskou komedii). Podobné filmy: Horší to už nebude, Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Dedication (18.07.2008)

Ďalšia s typických Andersonových komédií. Vo svojej najväčšej počestnosti a divnosti. Príbeh 15 ročného chlapca, ktorý píše a režíruje až priveľmi realistické hry, člena a spoluzakľadatela rôznych mimoškolských krúžkov a hlavne chlapca, ktorý sa zamiluje do profesorky. Typická schéma, lásky, priateľstva a rodiny, ktorú Anderson tak obľubuje je v tomto smere generačná a o to zábavnejšia. Každá jedna figurka pasuje do Andersonového vesmíru a pohybuje sa tam s typickou noblesnosťou - to značí, že každá jedna postava je pamätná a pre príbeh dôležitá a vôbec nezáleží že sa tam len mihne. Herecké výkony fantastické, bez jediného zaváhania, alebo chybičky. Schwartzman a Murray si doslova privlastnujú film a obidvaja predvázdajú neskutočné majstrovstvo, či už Murray to osvedčené a svojské, alebo Schwartzman to živšie a zaujímavejšie. Plus typické dialógy, ktoré sú zmysluplné aj keď pôdobia hlúpo, plus je to všetko podfarbené krásnou hudbou rokov minulých. Nakoniec ešte spomeniem skvelú roličku Luka Wilsona. Komédia, ktorá rozhodne nie najlepšia ani najzábavnejšia, ale najitneligentnejšia a najpríjemnejšia ako ostatne všetky Andersonové filmy. A Olivia Williams je naozaj kus. (20.06.2009)

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne. (08.10.2019)

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)