Prozacový národ

Lehce nekompaktní snímek vyrovnává herecký výkon Christiny Ricci, jejíž Lizzie je buď totálně na zabití, nebo vám je jí líto až k pláči - typická oběť rozvrácené rodiny, nezájmu otce a vlivu labilní matky, to vše umocněno vysokou inteligencí, talentem a citlivou vnímavostí - to nemůže dopadnout dobře, zvlášť v zemi, kde jsou takové případy vzácné asi jako u nás zubní kaz. Proto je i přes konejšivý závěr konec neradostný, neboť je celoživotně podmíněný a deprese nemá ve zvyku se lehce vzdávat... (24.10.2011)

Prázdný film, který nemá vesměs co říct a ve srovnání s ostatními filmy s podobnou tématikou značně pokulhává. V Prozacovém národu stále jen někdo křičí, brečí, omlouvá se nebo fetuje a tohle se s většími či menšími obměnami opakuje neustále dokola. Ano chápu příběh je podle skutečné události, ale nemyslím si, že tento film má nějakou šanci se více prosadit v konkurenci podobných filmů, které jsou emočně a příběhově o několik světelných let napřed. (13.04.2013)

Čekala jsem víc, o hodně víc. Lizzie na mě ani nepůsobila jako nemocná, ale spíš jako sobecká. Hází všechny problémy na lidi okolo sebe a ještě je z toho obvinuje, po chvíli jí dochází, že ty lidi potřebuje- takže na ně nahází další svoje problémy. To se opakuje s menšími obměnami pořád dokola. Ke konci když už toho začínají mít lidi okolo ní dost, tak se hroutí a přijde si hrozně ublíženě a nespravedlivě. Ne že bych ji někdy nechápala...No ale většinu času to jde hodně mimo mě mimo moje chápání. Ale abych nebyla jen negativní musím říct, že posledních deset minut filmu bylo tak nějak na mojí vlně- takže tím se ten film u mě trochu "zachránil" nechápu, proč se během filmu ohrávají téměř stejné rádoby filozofické a hluboké myšlenky pořád dokola a teprve na konci tam podle mě nějaká myšlenka vůbec je... Nakonec za mě díky Christině (která to, jakkoli byla její role podivná, zahrála dobře) a díky tomu konci dávám dvě hvězdy. ----"The same way I came down I came back up, gradually and than suddenly."---- (08.07.2012)

Že som čakal videoklipový film o drogách, je asi problém mojich očakávaní. Čo ale nie je môj problém, je nedramatický scenár. Depka takmer stále, ale hlavná postava je natoľko neznesiteľná a jej konanie (vinou scenára) natoľko vzdialené, že sa v pocitoch filmu a hlavnej hrdinky, celkom strácam. Pripomínala mi jej Amandu, z Anything Else Woodyho Allena. Hysterka ktorá sa dusí sama v sebe. Ale ja som nepobral prečo. Občas nežná, občas agresívna, občas sviňa. Čo z toho spôsobilo zlé detstvo? Čo nervy? A čo tabletky? To sa nedozviete. Preto neviem ktorá scéna, mala vyvolať ktoré emócie. Preto mi to prišlo jak keby v jednej tónine. Preto mi to prišlo nedramatické, pretože ten film ide v podstate celý čas v jednom rámci depresie a neviem kedy to so mnou malo niečo spraviť a kedy šlo proste len o "bežnú rutinu". A prepadnutie, to bolo úplne zbytočné.. Rozhodne sa nejedná o nepodarok, ale tie témy: drogy-psychické problémy-80.te roky, to mohol byť dokonalý film. A takto si to nepredstavujem (05.04.2014)

Christina Ricci již ve svém nejmladším období ukázala, že z ní jednou vyroste výborná herečka (aneb přes Wednesday v Addams Family, sexuálně odvázanou dívku z Ledové bouře:)), chladně krásnou Deppovu společnici z Ospalé díry až k hlavní a dosti obtížné roli právě v Prozac Nation). Ten film určitě nestojí jen na Christině - scénář je rozhodně zajímavý a najdou se i silnější režijní momenty, pomocí nichž je docíleno hlubšího a sugestivnějšího zobrazení psychiky hlavní postavy. Rozhodně film, který stojí za zhlédnutí. (25.10.2010)