Prozacový národ

Sometimes it feels like we're all living in a Prozac nation. The United States of Depression. Zlatá osmdesátá léta, kalhoty co nejvýše vytažené, trička zastrkaná, Bruce Springsteen.. Lákadlem filmu pro mě byla jednoznačně jedna z mých "nej"Christina Ricci( už by se opravdu neměla odbarvovat, nesluší jí to), která sice nezklamala, ale ani nijak neuchvátila, bohužel. Není to její chyba, spíš bych řekla, že je na vině neustále opakující se scénář "na všechny jsem hnusná,mám depresi,pak se se všemi usmířím a jsem zase chvíli v pohodě" což k mému velkému zklamání působí už od začátku docela nudně. Tady prostě něco nefungovalo. Nějaké to ztotožnění s postavou se sice najde, ale od filmu čekám víc. Každopádně dobré Lizziiny hlášky a rozumy, nejspíš si přečtu knížku, jestli na ni narazím. Ale filmové zpracování ode mě dostává slabší tři hvězdy. (04.12.2011)

Prozac Nation je formálně klasická autobiografie. Deprese léčené touhle pilulkou jsou vyprávěné mnoha příběhy, tento se vrací do 80. let, ačkoli produkce nic dobového neřešila. Ale komu by to vadilo? Knížka vyšla v roce 1994 (česky 1997) a primárně jde o emoce. A ty jsou zas doménou velmi dobrého castu: Christina Ricci, Anne Heche, Michelle Williams, Jonathan Rhys Meyers nebo Jessica Lange. Asi není potřeba víc. U nás podobné věci řešil Můj vysvlečenej deník. (27.08.2023)

Jedného rána sa prebudíš a bojíš sa, že budeš žiť... alebo Vitajte v Spojených štátoch depresívnych! Jeden z tých filmov na zamyslenie o tom aký obrovský dosah na ľudské správanie a každodenný život majú antidepresíva. Nech si vraví kto chce čo chce, v konečnom dôsledku sú to tak či tak drogy. Ale teraz k príbehu, ktorý bol zameraný najmä na Lizzie - ambicióznu a šikovnú novinárku, ktorá sa topí pomaly ale isto v depresiách. Spočiatku ma ten príbeh úplne pohltil, no potom sa dej zasekol v rovnakej fáze a razom ustál, skôr sa to sústredilo na vývoj charakteru a správania hlavných postáv. Škoda, že dej nebol o čosi výraznejší a miestami sa vyvíjal dosť nepochopiteľne. Najlepšie z celého filmu však boli Lizziene vnútorné monológy, ktoré akoby sprevádzali jej životné situácie. (06.10.2013)

Christina Ricci již ve svém nejmladším období ukázala, že z ní jednou vyroste výborná herečka (aneb přes Wednesday v Addams Family, sexuálně odvázanou dívku z Ledové bouře:)), chladně krásnou Deppovu společnici z Ospalé díry až k hlavní a dosti obtížné roli právě v Prozac Nation). Ten film určitě nestojí jen na Christině - scénář je rozhodně zajímavý a najdou se i silnější režijní momenty, pomocí nichž je docíleno hlubšího a sugestivnějšího zobrazení psychiky hlavní postavy. Rozhodně film, který stojí za zhlédnutí. (25.10.2010)

Jeden z případů, kdy rozdíl mezi působivostí knižní předlohy a následné filmové adaptace je pro mě příliš velký, než abych dokázal výrazněji ocenit těch několik kladů, které film přece jen nabízí. Protože tam, kde kniha působí jako sugestivní ponor do narušené psychiky depresí postiženého jedince, tam se film ztrácí pod nánosem rádobypůsobivého vizuálního pozlátka, přehnaných emociálních výlevů a patetických proslovů všech zůčastněných. Zatímco v knize působí vývoj jednotlivých postav přirozeně a dává děsivý smysl, tak ve filmu se postavy mění v prapodivných skocích a jejich chování tak následně postrádá logiku. V knize motiv Prozacu a jeho následků na jedince patří k hlavním tématům, naopak film se o něj pouze otře v závěru s v podstatě kladným (!!!) vyzněním a tím zcela ignoruje kritický tón předlohy. A na závěr, tam kde kniha svým vylíčením deprese děsí a fascinuje zároveň, tam film pouze nudí a ničím nevybočuje z rámce podobných děl. Slabší 2*. (09.07.2012)