Nezvěstný

Od režiséra jsem předtím viděl jenom Z a v mnoha ohledech je mu Nezvěstný podobný, a to i co do kvality (přestože druhý jmenovaný se mi líbil o něco více). Zase je tu někdo, kdo se pídí po pravdě (v tomto případě zároveň i někoho hledá) a znovu musí překonávat překážky a házení klacků pod nohy. Navíc se tu rozvíjí dosud nepříliš dobrý vztah mezi otcem pohřešovaného a jeho snachou (oba dobře herecky obsazeni) který film pěkně oživuje a drsné vyústění stejně jako „co se dělo potom“ jsem nečekal, takže i přes naprosto debilní scénu na stadionu (která neopomněla divákovi důrazně připomenout, že jde o americký film) dávám silné 4* (a jistě tomu napomohla i výborně zvolená Vangelisova hudba). (11.05.2013)

Na me az moc politickej film. Patrani po zmizelym synovy v nejaky prdeli po prevratu plny vojaku, kde kazdej dokola tvrdi, ze dela maximum, aby ho nalez, ale fotrik postupne zjistuje drsnou pravdu, by totiz byl paradne napinavej, ale to by tu totiz nesmeli bejt vsudypritomny politicky keci. Obcas tak film silne ztraci tempo, misty je to uz stereotypni. Na druhou stranu, je to podle skutecnejch udalosti. Jinak film stoji krome tematu hlavne na hercich a od Spacek jsem slusnej vykon ocekaval a skutecne ho predvadi. Ale ja byl hlavne zvedavej na Lemmona, kuli nemu sem si film taky pustil, jelikoz jsem ho bud videl desne mladyho v Nekdo to rad horke a nebo naopak desne staryho v komediich s Matthauem, takze jsem fakt nevedel, co od nej cekat. Ale predved, ze to je hodne kvalitni herec, zahral perfektne a skoda, ze zustalo jen u ty oskarovy nominace. Koho zajima politika a podobne, bude z filmu asi nadsenej, jenze me by spis zajimala ta thrillerova cast, takze jen 4*. (03.01.2010)

"Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí..." Jméno režiséra Costa-Gavrase se už pro mne dříve stalo takřka synonymem zdařilého politického thrilleru, ale stejně mne ten levicově orientovaný tvůrce z Řecka nepřestává překvapovat sílou a působivostí vypávěných příběhů dle skutečných událostí. Nečekal jsem, že film na pozadí vojenského převratu kdesi v Chille by ve mne mohl vyvolat stejně vyčerpávějící emocionální katarzi, jakou způsobil ve mne jiný režisérův film, týkající se československých poválečných dějin (a ani se nestalo), ale jinak tento americký film považuji za stejně vynikající jako pro mne osobně zásadní Doznání (1970). Opět výborným způsobem stupňující se tíseň a napětí umocňují na první pohled nenápadné tvůrčí nápady, např. když do dvou vzájemně propojených linek (veřejné politické záležitosti a z nich vyplývající konkrétní lidské osudy i v privátní sféře) ještě zasahuje ještě "třetí rozměr" – příroda (SPOILER: náhlé zemetřesení). I snad začínáte brzy tušit, jak asi příběh skončí, posléze se vám to potvrdí, ale stejně s obrovským vypětím sledujete, jak se další situace a konání postav vyvinou, hltáte každý jeden dialog... až do samotného konce. Vychvalovat popři všem ještě výkon Jacka Lemmona (který klidně může konkurovat režisérovu dvornímu herci Yvesu Montandovi z předchozí dekády) a Vangelisovu hudbu by pomalu mohlo znamenat nošení dříví do lesa... 90% (16.07.2020)

Tohle byl můj nejdéle odkládaný film, který si mezi sebou předávají disky mých počítačů při průběžné obměně jednou za nějakých těch 8 let. Směrem k teorii rozvíjené ve filmu naivními předchůdci dnešních sluníčkářů ("Máš dva domy. Stát ti jeden vezme a dá ho tomu, kdo nemá žádný.") je ovšem otázka, zdali ten občasný upgrade umožněný prohnilým kapitalismem není přílišná marnivost. A to říkám jako člověk levicově orientovaný, leč realista. Tím, co jsem napsal, pochopitelně ani náhodou nevyznávám lásku Pinochetovu režimu, natož onomu "ne vždycky se převrat takhle dobře podaří. Tady se podařil", načež se krátce nato prochází divák spolu s hlavními postavami márnicemi plnými mrtvol. Vrážení peněz a zbraní lidem, které chci někam dosadit, není žádný nový sport, ten probíhá stále a stále je to aktuální. Když jsem zmínil postavy, tak samozřejmě Lemmon hraje první třídu, ostatní víceméně přihrávají. "Dejte mi mého syna, živého nebo mrtvého, v jakémkoli stavu, podepíšu vám co budete chtít, budu mlčet, jen mi vraťte syna." Přitom to není sentimentální, ale psychologicky velmi věrohodná změna pohledu jednoho muže pod tíhou okolností. Hezká je ta věta o obraně způsobu života, kterou na začátku říká Lemmonův Horman, na konci pak americký diplomat. Sissy Spacek je pohledná, ale její postava mi občas lezla na nervy. Povětšinou je ovšem v Lemmonově stínu. Musím též zmínit sugestivitu mnoha scén, v márnicích, na ulicích, kde se prohánějí zcela nekontrolovaní vojáci, v dusnu kanceláří a tváří v tvář výslechům a kontrolám. V takové situaci nikdo nemá hrdě hlavu vztyčenou, všichni mají přiškrcený hlas a doufají, že nejsou na řadě. Na závěr ještě zmíním absurdní scénu s montováním odposlechu. "Ale ten telefon funguje. - Teď bude fungovat líp. - Jak to můžou dělat tak otevřeně?" (03.03.2017)

Já se ale vážně snažila. Muselo to být velké utrpení a navíc zcela ubíjející nejen pro otce, ale i pro manželku projít si tak strastiplnou anabází v hledání manžela a syna v podmínkách, kdy šlo mnohdy i o jejich život. Problém byl asi ve mně, protože to s postupujícím časem začalo být ubíjející i pro mě. Možná, že kratší stopáž by neuškodila. Já jsem se těšila hlavně na Sissi, ale té se tam až tolik prostoru nedostalo a do oka mně tentokrát padnul výborný Jack Lemmon, který dokázal být přirozeně dojatý a zároveň i rozhořčený. Těch filmů podle skutečných událostí je opravdu hodně, ale nedá se nic dělat, v tomhle případě já nad průměr nejdu. (23.07.2014)