Světlo ženy

Dva osamělí lidé se srazí na jedné křižovatce, on přišel právě o vztah se svou jedinou láskou, ona před nedávnem o dva nemilovanější lidi najednou a tragicky... Skvělý "duel" silných osobností, které potřebují, zoufale potřebují druhého člověka, který by jim pomohl zapomenout a překlenout hrůzu samoty na konci středního věku... Silný příběh. (22.01.2012)

Dva lidé zlomení tragickými událostmi, plni bolesti, smutku, zoufalství a beznaděje, kteří se náhodně setkávají a přožívají spolu den a noc. Naleznou pochopení a snad i trochu útěchy a opory v bolesti toho druhého. A to něco malé v dálce, to je světlo naděje, že snad někdy je možné tento kus života překlenout a zkusit zase dál žít. Upřímě jsem byl místy dojat, snad proto, že jsem excelujícím Yvesu Montandovi a Romy Schneider věřil každé slovo a každý výraz a nic z toho nebylo prázdné ani falešně patetické. (15.08.2010)

Osamělý muž v tísni potkal světlo. Ženu, kterou ani nestihl pořádně poznat, ale měli toho hodně společného a jeden den, jednu noc stala se pro něj vším... Náhoda nebo osud? Costa-Gavras po několika silně politických filmech natočil obyčejný komorní příběh o obyčejných lidech. O lidském trápení i hledání smyslu života. A opět na mne zapůsobil silně, s neobyčejným prožitkem deroucím se až na dno duše. Nakonec ani ta politika zde nechybí, i když tahle linka hodně spjata s dobou napůl rozdělené Evropy byla možná trochu navíc, ale nijak nerušila tu nadčasovost a ještě více můj dojem prohloubila. Půvab Romy Schneiderové mi nemohl uniknout, ale o něco víc než ona a Montand mne zaujal ve vedlejší roli pro mne neznámý Romolo Valli, v symbolicky své úplně poslední roli. Náhoda nebo osud? A nejsilnější scénu z celého filmu, kdesi v závěru, tvoří cirkusové číslo dvou zvířat s hudebním doprovodem tanga... dovedete si něco podobného, pokud jste film neviděli, vůbec představit? 95% (06.05.2020)

Tak tohle byl naprosto bravurní film. Brilatní ztvárnění dvou rozbolavělých duší brilantně ztvárněných paní Schneider a monsieurem Montandem. Jak jsem neposeda, tak na toto jsem koukala od třetí minuty do poslední vteřiny včetně titulků jako přibitá. I slzu jsem uronila. Celé to bylo kompaktně dokonalé, včetně vedlejších postav. Tancující opičák Jackson s růžovým pudlíkem na konci v hotelovém pokoji to dokonal. Zkrátka vynikající výchozí bod v románu Romaina Garyho, k tomu perfektní scénář, režie a neoddiskutovatelně i již zmínění herci. Tak tohle menu bych si dávala každý den. (23.07.2011)

Emocionalne film cloveka rozoberie na atomy, a potom na elektrony, protony . Neutrina ...... Cista depresia, nic pozitivneho tu niet.  osamelost, strata opory, ked clovek nikoho nema. Ludia su tvory socialne - stastlivci maju rodinu, osameli ludia tuzia aspon po nejakom spolocenskom kontakte. Tu je to  - ta depresia a zufalstvo - v miere vrchovatej  : 100 % (26.12.2021)