Generál Eliáš

Výborně obsazená i zahraná inscenace. Luděk Munzar jako statečný generál Eliáš, jeho žena zahraná Janou Hlaváčovou, gestapák Steiner ve skvělém podání Františka Němce, Vladimír Brabec jako baron Rathenow a také Václav Postránecký v roli zbabělce a zrádce. Film podle skutečné události o statečném premiérovi ve vládě prezidenta Emila Háchy. (19.05.2020)

Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. (25.05.2014)

Tahle televizní inscenace o hrdinovi v první linii Aloisi Eliášovi mě dlouho míjela a musím říct, že jsem (minimálně v porovnání s jinou Hášovou televizní inscenací Noc rozhodnutí o Emilu Háchovi) maličko zklamán. Nejvíc asi tím, že v ní s výjimkou samotného Eliáše (a jeho ženy) nevystupují reálné postavy. A moc jako nevím proč. Proč Vladimír Brabec musí hrát postavu barona Rathenowa, když asi každému je jasné, že předobrazem je říšský protektor Konstantin von Neuráth. Kdo je předobrazem postav brigádního generála Hladíka či gruppenführera Steinera netuším, ovšem nikdo takový v reálu neexistoval (Pozn.: Existoval sice obergruppenführer Felix Steiner, ovšem ten v roce 1941 působil již nějaký čas na východní frontě). Ale proč ta fabulace? Každý kdo zná dějiny se nad tím musí pozastavit. Herecky je to samozřejmě především v případě Luďka Munzara výborné. Zejména dialogy s jeho ženou, kterou ztvárnila velmi věrohodně Munzarova žena Jan Hlaváčová, to nemá chybu. Z postav Němců mi moc nesedl Viktor Brabec. (02.08.2020)

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)