Generál Eliáš

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)

Z hlediska scénáře a režijního zpracování nijak výjimečný kousek, má nicméně kvalitní herecké obsazení a především je silný tématicky. Generál Eliáš je pozapomenutá postava našich národních dějin. Odvážný člověk s tragickým osudem. A je jenom dobře, že ho tato televizní hra připomněla. Celkový dojem: 70 %. (19.04.2009)

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)

Neľutujem, že som si pozrel inscenáciu o predsedovi protektorátnej vlády, generálovi Eliášovi, o ktorom som doteraz vedel iba že existoval. Inscenácia bola zaujímavá, herci dobre vybraní a pochopil som z nej, že historici mali a možno aj majú problém so zaradením osobnosti, akou bol gen. Eliáš do tých svojich škatuliek. Každý, s ktorého menom nie sú spojené výrazné hrdinské skutky je pre mudrlantov posudzujúcich z bezpečia svojej doby a funkcie činy a život iných podozrivý a je lepšie dať od neho ruky preč. Až po 70 rokoch sa udeľujú rady in memoriam a premiestňujú urny, lebo v súčasnosti už osobná dráma jedného generála nikoho netrápi. (10.11.2018)

Tuto inscenaci o generálovi Aloisi Eliášovi bych srovnal s pozdější Anatomií zrady Bisera Arichteva, která pojednává o životě Emanuela Moravce. Zatímco Moravce dovedlo zklamání z Mnichova a okupace ke kolaboraci, Eliáš si dokázal uchovat charakter a ve funkci předsedy protektorátní vlády pomáhal odboji, což vedlo později k jeho popravě. Psychologicky náročnou postavu generála Eliáše výborně ztvárnil Luděk Munzar. (27.09.2020)