Generál Eliáš

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)

Z hlediska scénáře a režijního zpracování nijak výjimečný kousek, má nicméně kvalitní herecké obsazení a především je silný tématicky. Generál Eliáš je pozapomenutá postava našich národních dějin. Odvážný člověk s tragickým osudem. A je jenom dobře, že ho tato televizní hra připomněla. Celkový dojem: 70 %. (19.04.2009)

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)

Jistě, pocta velkému vojákovi a ještě většímu vlastenci by šla natočit ještě lépe. Tato malá televizní inscenace diváka příliš nevtáhne, nicméně především díky výkonu Luďka Munzara si alespoň lze udělat představu o tlaku, kterému agent s krycím jménem "Důvěrník" musel čelit. A že mu čelit dokázal a ještě k tomu takovým způsobem, to jen svědčí o kvalitách tohoto výjimečného muže. Za výtečného Františka Němce navyšuji skóre na 80% a nezbývá mi než doufat, že náš národ už nikdy nebude takové muže jako generála Eliáše potřebovat. PS 24. 3. 2019: Tehdy jsem tím samozřejmě mínil pozici vlasteneckého agenta v okupační vládě. Jinak nemůže být sporu o tom, že mužů a žen takto pevného charakteru je nám třeba v každém čase, tedy i dnes. (15.07.2007)

V chuďoučkých kulisách, na koleně spíchnuté, ovšem tak brilantně obsazené a vynikajícím způsobem zahrané, že nelze nedoporučit. Němec, Brabec a Munzar (v tomto pořadí) předvádějí koncert, člověk si říká, kdo by v tom musel hrát dnes, aby to bylo tak herecky nabité. Rozsahem (týká se "jen" roku 1941) i podobou malá, ale námětem a snad i dosahem velká inscenace. Člověk se skutečně až bojí pomyslet, jak by se současní političtí představitelé této země chovali v podobné situaci, v jaké se dílem osudu ocitl gen. Alois Eliáš. (28.01.2019)