Duch jezera

Film Strandvaskaren je dle mého film dvou tváří a především dvou zcela odlišných polovin. Zatímco ta první dokáže diváka zaujmout svým mysteriózním nádechem a především pojetím v němž divák může zapojit svou divokou představivost, tak v té druhé ztratí veškeré iluze a docela se nudí. Falešná iluze jenž tvůrci dokázali vytvořit se rázem změní v tvrdou realitu, že šlo jen o obyčejný klam a podprůměrný slasher už nikoho nevytrhne. Takto zpackaný film však není žádnou realitou a o to víc mě mrzí, že je pod tím podepsán Mikael Håfström. Kvůli rozporuplným pocitům nemůžu dát ani průměrné ohodnocení, protože tohle už míst zavánělo i odpadní příchutí. (01.07.2010)

Normálně jsem k filmu jako fenoménu tolerantní, minimálně toleruji kdejakou zhůvěřilost, ale u DUCHU JEZERA si nemůžu pomoct: toto je imho kravina na n-tou. Scénárista asi zakoupil nějakou šablonu na levném scénáristickém webu, navíc snad nějakou free-verzi. Nemám pro to jiné vysvětlení. ;o] Postavy jsou šablonovité jak z venezuelských telenovel; napínavé sekvence se nanejvýš vyrovnají krevtuhnoucím scénám z Milerových KRTEČKŮ. Jediným pozitivem (omlouvám se za tak silný výraz) je pointa - ta je aspoň překvapivá. Jináč je to chvílemi k smíchu, chvílemi k pláči. Shrnuto a podtrženo: Dnešním večerem jsem radikálně revidoval svůj vztah k hollywoodským teenagerovským vyvražďovačkám. Pokud jsem k nim byl do této chvíle příkrý, tak tímto večerem se vše mění... minimálně si jich začínám více vážit. ;o] (15.12.2005)

Už od začátku dělá tvůrce z diváka blbce. Když padá dívka z věže padá hned vedle lavičky a pak už tam lavička není. To je pouze příklad. Velmi špatné dílko. Nepochopil jsem závěr kdy mrtvola zasažena kotvou klesá ke dnu a při vytažení už je to jenom stará kostra. Asi jsou v jezeře piraně. Prostě "úchvatný" film. (16.08.2005)

Keď som si prečítal anotáciu na obale DVD a všimol si "katovské" hodnotenia na tejto stránke, vyhol som sa Duchovi jazera oblúkom. Ale potom som videl dva iné Håfströmove filmy /jednému som udelil 5 a druhému 4 hviezdičky/ a nechcelo sa mi veriť, žeby ten istý režisér - hoci aj na poli iného žánru - dokázal až tak brutálne stúpiť vedľa. A moje pochybnosti boli na mieste. Ducha jazera totiž zráža na kolená iba scenár /overený a prevarený recyklát teenagerských slasherov/, ale režisérsky robí chalan čo môže a zachraňuje čajový príbeh dobrým budovaním atmosféry, nadštandardnou prácou s hercami a niektorými zapamätateľnými obrazmi. Teenagerský slasher nie je ani náhodou moja šálka kávy, ale práve vďaka Håfströmovi som to dopozeral dokonca bez väčšej újmy na zdraví. Viem minimálne o desiatich filmoch tohto subžánru, ktoré by si zaslúžili "čierne políčko" a predsa sa ocitli v modrom. Preto pridávam jednu hviezdičku navyše, hoci mu tým z čiernych bažín aj tak nepomôžem. (07.08.2006)

Tak tady mě Håfström poprvé zklamal. Strandvaskaren se vlastně ničím neliší od Vřískotu či Tajemství loňského léta. Máme tu stoletou legendu, rok starou sebevraždu studentky a agilní žákyni, která se po objevení maskovaného řezníka snaží dát tyhle dvě věci do souvislosti. Takže scénář je všechno, jen ne nějak objevný. Ale to by mi ani tak nevadilo, protože severský rukopis dokáže spolehlivě změnit i to nejšablonovitější téma. To se tady bohužel nestalo. Je to povětšinou nuda, která místy přechází v nudu strašnou. Za něco stojí vlastně jen závěr, který zpomalit nešel. Těch 30% dávám za herce, kteří se snažili seč mohli. Především hlavní představitelka. V rámci Håfströmovy tvorby je to výkyv, který se ale dá vzhledem k další režisérově tvorbě odpustit. (13.01.2014)