Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiří Němeček, Otto Lackovič, Viktor Očásek, Jiří Štěpnička, Jiří Vala, Jan Přeučil, Štěpán Bulejko, Petr Patera, Miroslav Samek, Rudolf Pechan, Jana Březinová, Jiří ŽákObsahy(2)
Do cely věznice v jednom krajském městě je převezen odsouzený Josef Koval, který se zde druhý den má zúčastnit svého odvolacího řízení proti nespravedlivému rozsudku u krajského soudu. Během čekání na eskortu máme možnost seznámit se nejenom s obyvateli cely, ale i samotným osudem Josefa Kovala, který si odpykává trest v Jáchymově, údajně za utajení půdy... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
,,No tak Koval, buďte statečnej ! '' ---- Na Jaroslava Moučku, věrného podporovatele KSČ a jeho alter ego soudruha Pláteníka můžete mít názor jakýkoliv, ale jedno se mu nesmí upřít. Hrát uměl. A zahrál cokoliv naprosto přesvědčivě. A ačkoliv myšlence komunismu věřil, ctí jej, že se v padesátých letech rozešel s bratrem vyšetřovatelem to u STB. V tomto vězeňském dramatu si kupodivu nezahrál žádného ze soudruhů, ale kulaka Kovala. Je s podivem, že on zrovna tuto roli přijal a snad to bylo tím všeobecným uvolněním jara 1968. Je logické, že po okupaci šel tento film hned do trezoru. Padesátá léta sice byla v těch šedesátých odsouzena, leckdo byl rehabilotován či dokonce propuštěn z vězení, ale všechno spíše potichu, protože to vše ukazovalo na stranu. Ta byla dále u moci a nechtěla nějaké rozruchy. A tak tento film mi lehce připomínul Audienci Václava Havla ve své absurditě, kdy vlastně soudce v podstatě žádá pochopení a odpuštění od odsouzeného pro své klidné svědomí... Herecké výkony všech byly na jedničku a nejvíce se mi líbil právě Moučka v roli sedláka Josefa Kovala, který prostě musí pochopit, že se tím, že vlastnil 11 ha pole vzepřel dějinám... Dávám za 5 ešusů na celu . Skvělé, doporučuji vidět. * * * * * ()
(2x) ,,Nejste tady proto, aby jste dýchali čerstvý vzduch. Za odměnu se jezdí do Karlových Varů, za lumpárnama sem - nikdo vás sem nezval!" Díky některým dialogům mezi vězněmi i policejty je Dlouhé dopoledne film místy neuvěřitelně komický, ale jako celek spíše mrazivá záležitost. Odvážné téma politických procesů 50.let, v úžasném komorním zpracování se silným vystupňováním a životními výkony Jaroslava Moučky a Jiřího Němečka, naprosto jedinečný je i Jiří Vala jako uniformovaný náčelník. Nekompromisní, drsné, psychologické a současně obohacující mimo jiné v pohledu do (někdy hrůzostrašné) národní historie z hlediska společenského a politického. Vynikající trezorový snímek 60. let!! (95%) ()
Výborná psychologicko-sociální studie tísnivého mikrokosmu vězeňské cely léta Páně 1958 na motivy povídek Jana Beneše. Mezi vězně různých zločinů a povah přichází osm let nespravedlivě vězněný sedlák Koval, čekající po celé dlouhé dopoledne na eskortu, která by jej dovezla k soudnímu přelíčení, k obnově jeho procesu. Film zdařile navozuje atmosféru bezvýchodnosti a nesvobody a věrohodně odráží absurditu a krutost komunistického systému. ()
Všecko nadarmo. Všecko. Vosum let. Mrazivá reportáž z komunistického kriminálu, z něhož není úniku. Černobílá kamera, zachycující stísněný prostor vězeňské cely v její syrovosti a nehostinosti, ještě zesiluje naléhavost trpného údělu odsouzeného sedláka, člověka s pevným charakterem a buldočí vytrvalostí, kterého s překvapující bravurou sehrál Jaroslav Moučka. Ani se nechce věřit, že za deset let tentýž herec propůjčí svou tvář docela jiné televizní postavě, ostře kontrastující s tímto mimořádným (a zakázaným) dílem – komunistickému tajemníkovi Pláteníkovi v seriálu Okres na severu. Osud míní, doba mění. ()
Jaroslav Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět. Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil. Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let. Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti. "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No, teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr. ()
Reklama