Strašák

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)

Někdy si člověk může hlavu ukroutit nad tím, jak je možné, že tak vynikající film je takhle opomíjený... Přitom Al Pacino s Hackmanem tu podávají výborné, skoro by se chtělo říct nadpozemské výkony... Skvělá režie méně známého Jerryho Schatzberga bere dech a ten příběh.... Síla... Už v průběhu promítání člověka napadají paralely s jiným skvělým filmem - Půlnočním kovbojem Johna Schlesingera. Stejně jako ve zmíněném oscarovém snímku i zde jde v podstatě o tragické vystřízlivění ze snů, které si hlavní postavy plánují celý život a jejichž uskutečnění zabrání nemilosrdná rána osudu. Stejně jako v Půlnočním kovbojovi jsou i ve Strašákovi nevídaným způsobem vykresleny charaktery všech hlavních postav; tragické osudy Lionela v tomto snímku a Ratsa v Půlnočním kovbojovi jsou smutným vyvrcholením životních příběhů, které popírají nadšené ódy na americký sen. Rozdíl mezi oběma je ovšem v tom, že zatímco Ratso je vychytralý syn velkoměsta, Lionel je prosťoučký tulák, který si mnohé zavinil sám tím, že opustil svou přítelkyni a jejich nenarozené dítě. Strašák je neprávem zapomenutý film, který se rozhodně co do kvality a síly vyrovná i Kmotrovi, kterého v Al Pacinově filmografii následuje, i Serpicovi, kterého zase předchází... Jak to říkal Lion...? "Scarecrows are beautiful..." ***** (24.07.2006)

Jedna hvězdička pro Al Pacina a druhá pro Gene Hackmana. Hrají tu oba bravurně a mimika Lionela je úsměvná a perfektní. Příběh sám o sobě mě však nezaujal, ačkoliv měl několik světlých okamžiků. Charaktery dvou hlavních postav jsou zajímavé a jejich kamarádství není vždy zcela idylické, ale v krizových chvílích je ocelově pevné. Přes všechny klady se však nemohu zbavit pocitu, že po většinu času jsem se u sledování spíše nudil, takže víc než 2* to nebudou. (10.04.2011)

Tak trochu neprávem zapadlý a opomíjený film, který však snese srovnání s nejvěhlasnějšími snímky své doby. Přímo se nabízí srovnání s dřívějším oscarovým Půlnočním kovbojem. Strašák je mu podobný jak tématem výjimečného přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, tak zvláštní atmosférou, která dokáže být příjemná až optimistická, i přestože se jedná o smutný příběh. Schatzbergova civilní režie je tak suverénní, že film působí svěže i po čtyřiceti letech bez známek zestárnutí. A protagonisté ústřední dvojice jsem bezpochyby výteční, jak zupácký, nedůvěřivý a rvavý Hackman, tak Pacino v roli tak trochu naivního prosťáčka. Herec, který se rok předtím proslavil rolí mafiánského kmotra tu předvádí pro mě až neuvěřitelný, jemně komediální výkon. Scéna s "krádeží" kabelky v obchoďáku je prostě fenomenální. (30.06.2013)

Vyústením to dosť pripomína o 2 roky mladší Prelet nad kukučím hniezdom (1975). Akurát že Strašák brnká prevažne na príjemnú strunu, naradostene kričí: "Nebláznite, smejte sa!", že je pekelným úderom pod pás ten jeho záver. Na to holt existuje zvrat alebo peripetia, ja viem. Nie vždy je však nevyhnutný (!) Dvojka Hackman- Pacino toto tak rozprávkovo vedie, že nedať 4* neprichádza do úvahy. "Nebláznite, smejte sa!" :) (10.10.2008)