Panika v Needle Parku

Velikánov fenomenálny, feťácky, skoro, takmer DEBUT a VSTUPENKA do prvej hereckej super ligy ! Al Pacino sa objavil na plátne vôbec po druhýkrát, a to v úlohe nekompromisného DEALERA DROG BOBBYHO, a je to prvotriedny a úspešný vzostup v kariére vpred, keď si ho všimol, nik iný, ako F. F. Coppola ! Normálne ma až zamrazilo pri pozeraní sa na týchto stratených ľudí, premárnené životy, ktorí sa utápajú v drogách, a stávajú sa z nich automatické zabité prípady, ktorým už niet pomoci ? Po celý čas to tak aj vyzerá, pretože, ak nemá dotyčný jedinec svoju pravidelnú dávku, dostáva šialené abstinenčné príznaky, čiže urobí čokoľvek, aby sa dopracoval ku svojej nezvládnuteľnej závislosti, ktorá ho môže ľahko priviesť do hrobu. Veď komu niet rady, tomu niet pomoci. Keď sa nad tým hlbšie zamyslím, im nemá, kto pomôcť, pretože sa zdržiavajú vedľa takých skupín ľudí, kde toto svinstvo doslova tečie potokom, a potom nehrozí žiadne spamätanie sa, aj keď Helen koketuje s tým, že by mohla prestať ? Otáznik, áno, neviem, ako dopadli ? Pomerne dosť surový a sugestívny film, ktorý hravo schová do vrecka všetkých svojich napodobovateľov. Odporúčam najmä fanúšikom Ala, aby vedeli, ako voľakedy inšpiratívne začínal, a aký je k tomu extrémne presvedčivý, až si myslím, že je z toho cesta ! (29.07.2017)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Drogy jsou špatné, áno? Fajn, tak tohle není ani zdaleka taková sláva, jak by se mohlo zdát podle zdejších nadšených reakcí. Ano, Al Pacino dokazuje, že byl vždycky skvělý herec, a příběh skutečně je depresivní, ale nemá žádný spád, žádný tah na branku. Dokumentární styl se spíš podsouvá, když se to zrovna režisérovi hodí. Naopak se spíš vyžívá v jakémsi zvláštním postupu - Zničehonic posunout děj o hodně dopředu. Příklad: Bobby se vydá na svůj první kšeft - střih - sprchuje se ve vězení. Poprvé mě tohle trochu zaskočilo, ale spíš mile překvapilo, později už mě to otravovalo. Návštěva věznice totiž pak vypadá ve stylu, že člověk na pár dní odejde a pak se vrátí. Hotovo. Vypadají a chovají se úplně stejně a silně závislí si tam ty drogy asi nějak ošéfovali, tohle se neřeší. Řeší se spíš hlavní pár, který je už ale od začátku na slušném dně, takže žádný velký dramatický sešup se taky nekoná. Upřímně řečeno mám z filmu pocit, že se snaží být jen za každou cenu hrozně autentický a šokovat... to ale zůstává někde na půl cesty. Špatné pocity budete mít spíš ze samotného tématu, zpracování v jejich vyvolávání nijak extra nepomáhá. (6/10) (17.09.2009)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Bože, tak to byl strašný film, tak realistický, tam tvrdý a temný. Dokonalý Al Pacino, zkraje švihák a mazel...myslím, byť tu zkušenost naštěstí nemám, že se tvůrcům podařilo jedinečně zobrazit tu beznaděj a prázdno, kdy se vše smrskne na jedinou potřebu - jak si obstarat další dávku, jak se dostat do rauše...Naděje tu není. Ještě že takových filmů není mnoho, budu dlouho sbírat síly na něco podobného, a to jsem se jen dívala.... (04.07.2012)