Vejdi do prázdna

Noé si může podat ruku s Trierem. Jsou to takoví dva "provokatéři", kteří už jsou ale zřejmě na své diváky moc krátcí, nebo možná moc staří (chichi). Přijde mi, že jsou diváci náročnější, zmlsanější a režisérstvo nestačí. Co byla kdysi provokace, dneska už není ani polechtání. Takže taková předlouhá hotelová scéna je opravdu naprosto zbytečná a hlavně...nudná. Explicitní sexuální scény ani penis už dneska nikomu dech nevyrazí. No a pár leknutí najdu v každém druhém filmu. Nemůžu ale upřít, že forma filmu se mi líbila. Kazí to ale naprosto obsah. Tibetská kniha mrtvých? Ech. Proč já mám pocit, že ti filmaři na náboženských tématech totálně ztroskotávají. Ale budiž, mělo to být o životě a smrti. Já bych vzala i těch několik do očí bijících (asi jako úvodní titulky) chyb (ty mě šokovaly asi nejvíc z celého filmu). Ale proč s dívat hodinu a půl dál na film, když už jsem si 2+2 dala dávno dohromady? A ještě to kopíruje pomalu romanci na nedělní odpoledne! To by musel pan režisér předvést v druhé půlce filmu daleko víc a to se nestalo. Po úvodní půlhodině to šlo od 5 ke 3. (06.02.2011)

Enter the Void není film o drogách, je to film zdrogovaný - počáteční zprostředkování tripu slouží k plynulému nájezdu na vypravěčský, kamerový i střihový styl, kterým se vypráví i poté, co účinky drog pominou. Pomocí "zhuleně" táhlé atmosféry, netradičních kamerových úhlů, fascinací světly i barvami a opakování některých scén však film pokračuje ve sjednocování tripu se smrtí - dá se říct, že se jedná o formální potvrzení obsahu (neboť tato spojitost je doslovně vyřčena jednou z postav). Způsob, jakým je film natočen mi přijde skutečně perfektní a doufám, že pro ostatní filmové tvůrce inspirující, jak už bylo řečeno, vizuální hrátky slouží příběhu - příběhu, jehož dějová kostra je sice velice chudá, ale jehož transcendentní přesah a jedinečná, pohlcující atmosféra předčí mluvené slovo... Enter the Void zaměňuje klasický koloběh života za koloběh smrti - život je přízemní, droga povznášející a smrt představuje tu nejlepší drogu - "smrtelná" rána pro život pak přichází s tím, když film vysvětlí příchod k životu jako prázdno (nebo možná vymazání?). PS: Jinak by se pár much samozřejmě našlo, určitě to není film pro každého... 9/10 (11.09.2011)

Gaspar Noé vyžaduje asi mnohem větší pozornost, než jsem byl v době projekce schopný. Jeho nejnovější snímek je promyšlený trip z Tokia, které je vykreslené jako novodobé barevné město hříchu a následného smutku. Hlavní hrdina Oskar drogám propadnul asi už dávno.. záhy tak pozorujeme pohyb už jenom jeho duše, protože mladík leží ve vlastní krvi s kulkou v břiše na podlaze toalety v jakémsi feťáckém klubu. S jeho sestrou-striptérkou si kdysi dali slib, že se nikdy neopustí.. to je jen letmý nástřel dění na plátně, kde se toho děje skutečně hodně. A hlavně to „hodně“ hraničí s totálními extrémy. Noé jakoby neznal hranic, předkládá opět přemíru sexu, je maximálně explicitní. Kamera se nebojí detailů, neuhýbá a veze se na současné extrémní francouzské vlně. Víc asi nemá cenu okecávat, kdo neuvidí, stejně nic nepochytí.. Silně znepokojující a těžce stravitelný film.. (09.02.2011)

Velmi intenzivní zážitek. Hlavně první hodinka s geniálním tripovým úvodem a následným zmateným blouděním na mě zapůsobila jako máloco v poslední době. Poté se Noé ale zvrhne do exhibicionistické audiovizuální provokace, která extrémně dráždí na těch nejcitlivějších místech, stopáž se navýší o polovinu a z existenciálního bloudění bez cíle se stane stereotypní polemizování nad problémy dnešního světa, které mi přišlo s přibývajícími momenty až samoukájející a především zbytečné. Jistě, že se to dá vyvrátit tím, že Noe zachycuje "roztěkané" moderní velkoměsto ve vší své špíně a uzpůsobuje tomu filmový styl, ale jeho neustálé opakování ztrácí mnoho ze své působivosti. Subjektivní kamera je však bezpochyby geniální a Noého "úchylná" stylizace jedinečná - škoda, že taková brilantní technická práce nejspíš ani nebude oceněna. Zamrzí ale, že není využita v lepším filmu - stačilo by zkrátit o polovinu a možná bych i zatleskal. Vejdi do prázdna je vysoce explicitní dílo, ukazuje tabuizovaná témata bez příkras a je jednoznačné, že z jeho sledování vám příjemně nebude. Je to hnusný film a pravděpodobně ho budete po konci projekce nenávidět - ale o to těžší je mu uznat jisté technické kvality a mnoho hloubavých podnětů k zamyšlení. (15.11.2010)