T2 Trainspotting

Nie som fanúšik jednotky a aj keď ju rozhodne považujem za výborný film videl som to iba raz, navyše asi 15 rokov dozadu. A tu je to rovnaké, no o triedu horšie. Bolo to fantasticky natočené, nasnímané, ozvučené, nastrihané, ale vôbec ma nebavil ten "dej", ktorý tam vlastne ani poriadne nebol. A to Bremmerove ksichtenie bolo občas na facku. Zvyšok hercov super. 6/10, pretože tá nostalgia na mňa proste nefungovala. (16.02.2017)

Jsou čtyři. Vlastně odpradávna byli čtyři. A od jejich poslední společné smaženice uplynulo dlouhých dvacet let. Mark (Ewan McGregor), Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller), Begbie (Robert Carlyle) se ale neufetovali k smrti. Kdepak, mají smělé plány do budoucna, které zahrnují odbourání starých křivd, vyrovnání starých dluhů, kvalitní podnikání v různých oborech, vyrovnání se s lepšími i horšími časy. Už to není o fetu, je to o stárnutí, životních moudrech, o výběru, na nějž stačí jeden letitý song od Wham!, aby jej Mark brilantně rozvedl do působivého monologu (jedna z nejlepších scén filmu, vzdáleně připomínající variaci na proslulý monolog z dramatu 25. hodina), v neposlední řadě je to i o vzpomínkách, které občas filmem problesknou. A také je to o vytříbené obrazové stylistice a nesčetných hudebních variacích, které v podobě písní co chvíli filmem zazní, a když budete pozorně poslouchat, neujde vám nápěvek slavné doprovodné písně "Born Slippy" Je to docela hutný obrazový materiál, kterému škodí snad jen to, že si dával tolik let načas. Jsem ve výhodě, že jsem první film nikdy neadoroval. Nemůžu si tudíž stěžovat, že v pokračování už není tolik hlášek, tolik drog i jedinečných nápadů. Náhodou, tenhle je plný skvostných dialogů, stylových nápadů a nechybí nostalgické, ovšem vkusné, nijak nepřehnané prolínání starých i nových časů. Vulgární je to tak akorát, puritánům samozřejmě vstup zakázán. Určitě po filmu ještě dlouho zůstane v paměti Robert Carlyle, dlouho jsem s ním neviděl žádný nový film, ovšem tady hlásí návrat ve skvělé formě, hláškoval a nadával neskutečně, pochválit zaslouží celá parta, ale soráč Carlyle jako Begbie byl nedostižný. Desítku neudělím za slabší vyústění filmu, konec nebyl moc propracovaný. A občas bylo znát, že chyběly finance, některé obrazové vychytávky byly spíše od Ládi Hrušky než od Dannyho Boyla. Ovšem všechna čest, že se tahle unikátní partička dala po tolika letech dohromady. Trpí sice značnou nedochvilností, jejich stylovou i posléze kultovní zábavu jim ale nikdo neodpáře. 9/10 (10.08.2017)

Trainspotting je 20 let stará britská klasika, která funguje, jak má. Žádná pokračování nepotřebovala, ale teď tu přece jedno máme. Je to zhruba stejně našlapané, je zde pár originálních fórků (letní čas, 1690) a jako divák jsem se rozhodně nenudil. Ale kult je jen jeden, takže pokračování už si zřejmě nepořídím na originální VHS a nejspíš už nikdy nebudu mít nutkání na něj koukat znovu. Resumé: v jádru zbytečné pokračování, které ale neurazí a nedělá prvnímu dílu ostudu. (17.02.2017)

Pestrá, coolově namixovaná a akčně sestříhaná bombička, která se na povrchu leskne, ale uvnitř neobsahuje vlastně zhola nic. Hrdinové kultovního Trainspottingu se setkávají po 20 letech, scenárista jim káže, aby vymysleli, co podniknout, ale přitom se vlastně nehnuli z místa. Do toho rejža umě vsadí nostalgické prostřihy z původního fimu a voilá, sequel je na světě! 6/10 (30.05.2017)

Dvě dekády, nespočitatelné množství prošňupaného matroše, mraky průšvihů, rozbitých ksichtů a nevydařených vztahů i tisíce vět s použitím slůvka fuck. A vzpomínky na lepší časy. Teď se jeden z kvarteta přátel vrací domů do Skotska. Hodlá vyrovnat staré dluhy a možná vzkřísit kamarádství z mládí. Snadné to nebude. Danny Boyle má Oscara, rád se pohybuje v rozličných žánrech a nemusí nikomu nic dokazovat, vydojit z toho jen prachy asi taky nebyl úplně záměr, takže budeme věřit, že to celé vzniklo čistě pro radost. Dá se říct, že se tady hodně sází a spoléhá na nostalgii, což je zrovna v mém případě problém, protože Trainspotting jsem sice viděl, ale jen jednou a dávno, oslovil, ale ne natolik, abych se k němu co pět let s chutí vracel. Výsledek je sice nostalgický, ale i slušně hořký a depresivní, moc myšlenek na lepší příští se nedočkáme. Minulost je fajn, ale bez budoucnosti to nejde. Danny Boyle do toho sází jeden netradiční úhel kamery za druhým, střídá barvy, motivy, snové záběry, jeho dravý hravý styl nepolevuje ani po šedesátce. Čtveřice herců i ti okolo mají charisma na rozdávání, tempo je solidní, hudba ještě lepší. Za mě přijatelná divočina. (31.05.2017)