Zámek hrůzy

"Ste pani Dudleyová?" pýta sa Lili Taylorová alias Eleanor staršej ženy. Tá si utiahne cez ramená prehodenú šatku a sarkasticky poznamená: "Zatiaľ". Divák začína tušiť, že niečo nie je v poriadku. A tuší správne. Iste, ide o klasický gotický príbeh (ľudia v strašidelnom dome) s klasickým repertoárom desenia (vŕzgajúce drevo, mŕtvi vystupujúci z portrétov, krvavé stopy, oživené sochy, duchovia vyzerajúci tak, ako sa to od nich odnepamäti očakáva atď.). Ak si to uvedomíme, strašenie v "Strašení" (doslovný preklad originálneho názvu) nám začne pripadať pôvabné, šarmantné. A štýlové. Divák má prirodzenú radosť z evokácie bizarných fantazmagórií a je mu jedno, či sa bojí alebo nie. Kto by tomu odolal? Drevené obklady stien a stropov pozostávajúce z panelácie preplnenej gotizujúcimi kružbami sa pomaly pohybujú, vŕzgajú a štiepia, nadobúdajúc antropomorfné črty. Špicaté ozdobné fiály z baldachýnu postele sa viditeľne i počuteľne predlžujú a ohýnajú, evokujúc čosi nepríjemne zoomorfné. Nápad vyjadriť protipohyb jednotlivých kružbových obrazcov prostredníctvom ich skutočného rozhýbania a následného logického zlomenia je takmer geniálny - nečudo, že si ho dokáže skutočne vychutnať azda len historik umenia. No i pre historika umenia (ktorým som) je to na dobrý film málo. Do mierneho nadpriemeru Zámok hrôzy posúvam kvôli výprave a teda anglickému zámku Harlaxton Manor, Lincolnshire z rokov 1832-55 (ktorého skutočný staviteľ Gregory de Gregory bol v mnohom podobný svojmu filmovému náprotivku), ďalej kvôli Catherine Zeta-Jonesovej (v prvej tretine filmu naozaj žiarivo prekrásnej, v ostatných dvoch dľa možností prístupu ku kozmetickému balíčku) a napokon kvôli sound designerovi Gary Rydstromovi (skúste za hlbokej noci počúvať hlboké pravidelné dýchanie čohosi neorganického dlhšie než minútu). PS: Imaginárny filmový Hill House skutočne existuje. Nájdete ho v škótskom Helensburghu. Keďže ide o malý zámoček, len ťažko mohol poslúžiť filmárom na spektakulárnu show. (17.10.2004)

hodnotit nemůžu, protože jsem vydržel asi jen půl hodiny (né že by mi únik tohoto zážitku drásal srdce), ale do prdele práce, to nemohl člověk kterej dělal kulisy udělat ten zámek alespoň trochu uvěřitelně? Ty interiéry vypadaly spíš než jako zámek jako hradisko z nějakého gargantuovsky nepovedeného fantasy pro děti z osmdesátých let. sice se natáčelo na reálných zámcích, ale ty přidané věci... fuj (01.07.2012)

Áčková duchařina opájející se počítačovými efekty a monumentálním titulním barákem - zřejmě nejparádnějším a nejpropracovanějším strašidelným barákem, jaký kdy byl ve filmu k vidění.  A díky němu a příjemné Lili Taylor se to až do nudného pobíhacího digi finále docela dá. Bohužel, de Bont má cit pro akčňáky, ale ne pro horory a hrůzu ani výraznější napětí to fakt nebudí (škoda, že nerežíroval původně zamýšlený Wes Craven). A Owen Wilson je tu jak pěst na oko. Ve stejném roce byl natočen i vypečený DůM HRůZY, remake zase jiné klasické domovní duchařiny s Geoffrey Rushem, plus lahodně gotická Burtonova Ospalá dira, která to vyhrála na celé čáře. (14.08.2007)

Tak sa opäť raz pridám k menšine... Remeselne zvládnutý film, ktorý občas kazia prehnané triky, ale inokedy mi vytvorili zimomriavky. Skvelé obsadenie zvláda svoje úlohy ok a hlavne C. Z-Jones hrá veľmi zaujímavú postavu. Každého asi nevystraší šepot a detský plač, ale mne to v kombináci s krásnou vizuálnou stránkou stačilo... (22.02.2006)

Jane, chlape, počítače ti horor neudělají. To bys mohl jako kameraman vědět ne? Tahle předělávka či spíše nová verze klasického britského hororu The Haunting z roku 1963, kterou měl na svědomí režisér Robert Wise, má jeden základní problém – je bez atmosféry a po chvilce i bez napětí. Počítač vám sice vytvoří nejrůznější bubáky, ale už vám nevytvoří mrazení v zádech. Nebo možná ano, ale spíš když pomyslíte kam se ten rozpočet ztratil. To že se de Bontovi více než povedla Nebezpečná rychlost a celkem i Twister ve mě zbudilo velká očekávání. Ta ovšem utuhla ve chvíli, kdy jsem tuhle podivnost zhlédnul. Selhalo tu snad všechno co mohlo atmosféru snad jen trochu navodit. Scény zabití jsou oproti přeplácanému pozlátku kolem směšné, herecké výkony podprůměrné a to i u takových schopných herců jako je Liam Neeson. Závěr filmu je teatrálním pokusem vyburcovat alespoň pocity diváků, ovšem přes ospalost z předešlých 100 minut je to neúčinné. Kvituji pár zajímavých momentů, hlavně sošky dětí a zařazení dětského elementu vůbec. Hudba opět leccos zachraňuje a bodejť by ne, když je pod ní podepsán mág mezi hudebními mágy – Jerry Goldsmith. Scénář podle klasické novely The Haunting of Hill House se Davidu Selfovi nepodařilo zrovna dvakrát dotáhnout. Zklamání, velké zklamání. Takže za tenhle nehororový akční snímek co dělá bu bu bu jako zombík amatér dávám 1 a 1/2. (19.12.2004)