Magnetické vlny léčí

Příběh je prostinký, pointa snadno předvídatelná už od začátku, scénář bez jiskry a i přes krátkou délku je to kapku rozvláčné. Až příliš se spoléhalo na to, že vtip dodají herecké legendy Jan Werich a Jiří Sovák. Oba uznávám a nad mnoha jejich rolemi se bavím, ale nepatřím k těm, kteří by každý jejich výrok (zejména ty Werichovy) tesali do kamene a u každé grimasy byli u vytržení. Takže jsem se sice trochu pobavil a určitě neurazil, protože oba si natáčení zjevně užili, ale na nějaké velké libování nad kvalitním humorem to nebylo. (09.07.2007)

Vidoucně snímaná adaptace důvtipné O’Henryho povídky se nezadrhla o drsný povrch prostoty, kterou herecky dokonale naplnili snad všichni zúčastnění. Žádná macha, žádné kulisy, žádné předstírání – jen život. Herci odevzdaní svým směšným i směšno-heroickým rolím surfují na vlnách vzedmutých americkým tajfunem, subverzivně vyvracejícím základy navyklých staveb osvojených konvencí – jakoby přesně podle melodií těch nejhezčích partitur koňských kopyt. (25.12.2017)

Škoda přeškoda, že tak zajímavý komediální námět je krátký. Parodie s Werichem a Sovákem na Divoký západ byla dobrý nápad, leč nedotažený díky krátké stopáži. Přeci jen lze ale zaslechnout pár štiplavých vtipů třeba na starostovu inteligenci. To co se tady jen naznačilo, to v Limonádový Joe dotáhli na plátno. (31.08.2021)

Obecně, vysoce převídatelné, od okamžiku, kdy se na scéně objeví Mareš, je jasné, jak příběh skončí. Ovšem zaujaly mě tři okamžiky: 1. hudební vložka se Šlitrem a Pilarovou 2. Werichovo "bidl - židl" 3. že se jedná o první film, kde je na plátně probírán důležitý aspekt našeho žití, totiž schopnost ohnout jazyk do žlábku (či korýtka). Já to třeba neumím a dlouho jsem z toho měl mindráky, než jsem si přečetl, že je to geneticky dané a je vzácnější to neumět než umět. Takže od té doby se korytářům hlasitě vysmívám! (03.01.2024)

Werich ve werichovské roli padnoucí, Sovák tradičně vtipný a Šlitrova hudební vsuvka s Pilarkou taky fajn. Jen na 30 minut trochu málo. Zbytečně dlouhou expozici (půlka stopáže) vystřídá zas razantní vyvrcholení a zvrat je tak pouze zravt¹. Škoda, s takovým tvůrčím týmem by šel zajisté vykouzlit mnohem lepší zážitek, než jen průměrná groteska. Poznámka: ¹ Historie slova 'zravt' se traduje do 20. století v 50. letech, kdy jej špatně vyslovil farmář Tomáš z Josefova. Vychází z nářečí jihomoravského a užívá se ve významu "promarněné příležitosti", či "šance vniveč." Výraz je často zaměňován se slovíčkem vrazt, který se užívá v amatérských recenzích a diskuzních fórech jako špatně napsané slovíčka "vrzat" nebo "vrať". (13.02.2024)