Hrabě

Čilští neomarxisté sobě. Čilý čilský komunista, mohutně podporován celosvětovou Bolševizí N, uplácal jakože děěěěsně vtipnou, záměrně zkreslující a řádně demagogickou hororpolitickou satiru na fuj fuj antisocialistu generála Augustýna, jejíž jakože žertovné podtóny a libtardí tumory stěží pobere i čilský pamětník. Sice závadné revizionistické zmrdstvo, ale to by tady zase až tolik nevadilo, protože většina mladých a perspektivních soudruhů a budoucích soudruhů, vzdělaných výhradně asociálními sítěmi a Wykydpédií, tři čtvrtiny těch rádoby třeskutých bolšonarážek a rudých jinotajů stejně nepochopí. Na závadu je spíš to, že se jedná o ubíjející prudu k posrání od anemického dramaturga a čegevarovského scénaristy, obou dozajista ukrutných smíšků, záživnou asi tak stejně, jako kdyby Pavlík Neruda dvě hodiny zaníceně recitoval ódu na Stalina, nebo sám autor stejnou dobu vyrýval levou rukou do omítky La Monedy děsně angažovaný nápis „Pynočet je pyča!“. A ne, milí srpozkladivovaní artoví hnědopichové a přitroublé děti, cokoliv černobílého s upíry rozhodně není „úplně jako Murnau“! Všem ostatním vzdělanějším, nudou a komunismem pohrdajícím vřele doporučuji, aby místo toho raději prudce šlápli na hrábě. Garantuju vám, že uvidíte daleko zábavnější, zajímavější, vtipnější, svižnější a věrohodnější pohyblivé obrázky, navíc duhově kolorované. (19.09.2023)

Přívlastky poetický a politický mají k sobě blízko zvukově, zato obsahově hodně daleko... a filmů, jež by cosi poetického a politického dokázaly v sobě spojit, je stále méně. V chilském Hraběti se tak překvapivě událo na pozadí námětu upírského horroru! Podobně nezvyklé, kreativní přístupy k žánrovým námětům mě často baví a Hrabě mě od počátku upoutal skvostnou černobílou kamerou, z ní sálající atmosférou a nakonec i mnoha nečekanými prvky: poeticky laděnými scénami (např. během průletů jedné z postav krajinou), rozvíjením upírského námětu zčásti na pozadí reálných politických událostí dějin posledních tří století, prolínáním časových rovin (byť trošku matoucím) včetně linie se čtveřicí současníků na zámku a realizací interview s argentinským diktátorem, který přežil v podobě upíra, i několika dialogy s břitce vybroušenými replikami... „Noc je pro zloděje, jako jste vy. Já jsem rád zabíjel, vy jste rád kradl.“ *** „Mou ženu si nech. Je to můj dárek pro tebe.“  Problém trochu byl, že navzdory tomu, jak mě upoutaly vizuál a hudba, jsem se do pomalého vyprávění se sice funkční, ale místy také monotónní atmosférou dostával obtížněji. Trvalo mi skoro polovinu filmu, než jsem jeho kouzlu více propadl. Výsledné provedení nápadu mi vůbec nepřipadá špatné, snad jen trochu natahované. Zatím tudíž zůstanu u silných 3 hvězdiček, z nedávných „artových upířin“ s podobně mnohavrstvým řešením mě přeci jenom více nadchli němečtí Blutsauger. [70%] (02.02.2024)

Černobílý skvost evokující gotické horory a německé expresionistické filmy, vybavila se mi i tvorba W. Herzoga, a to nejen Nosferatu (1979). Výborné je využití klasické hudby (Vivaldi, Šostakovič, Verdi, Caplet´s, Strauss - Radeckého marš, Purcell - King Arthur: Cold Song ad.) Syrová satira o krvavém diktátorovi, kterého si lze snadno jako upíra představit. A fikce s jeho matkou nemá chybu! Ostatně minimálně je spojoval odpor vůči komunistům, což také byl jediný světlý moment v generálově kariéře. Hlavní motiv - chamtivost! Na nikom nezůstala nit suchá. Diktátor a jeho zvrácená žena bez komentáře, majordomus rovněž, fanatická jeptiška, co by nejraději podobojí a církev, která chce vymítat Ďábla, byť ve skutečnosti jí jde o prachy jako vždycky. Silné momenty - gilotina (symbol moci), létání (symbol svobody) loďka potomků s nabraným majetkem míjející se s loďkou jeptišek s vlajícími rouchy. Samozřejmě silných momentů je plný film. Nebudu psát, že to je artový film či jen pro okrajové publikum, jelikož je to jasná společenská alegorie, která ovšem vyžaduje od diváka určitou spolupráci. A největším pokladem je co? Přeci knihy! To se ví ale od doby, kdy se začaly psát a následně tisknout... p.s. pokud si někdo myslí, že jde o životopis diktátora či snad obhajobu komunistů, či nedejbože o upírský horor, pak film vůbec nepochopil a nepomůže mu ani Wykydpédie... (18.09.2023)

Víte co, človek se musí dobrých 45 minut držet za gulas, protože absolutně nechápe kam se děj pohybuje. Lítající hitler je moc fajn, horror to vidělo jako já když mam face, po -19 zbyndaxd (1hvězda) hp a žiješ! Ale nemůžu dát pasivku dbl. No, abych neodbočoval, po více jak půlce to chce dát najevo velký zvrat, ale ono to vlastně zvrat není, možná na konci dával ten zvrat trochu smysl? Nechápu, asi mam low IQ. Kdyby všechny vraždy nebyly mimo kameru, tak u toho i dělám jiné nesmyslné kousky tzn. gulky. Jedna hvězda za hitlera, druhá hodně krve, která už tam byla. (06.10.2023)

Čo sa kamery a rozprávačského štýlu týka vydarená produkcia, čo sa týka samotného obsahu a miestami filozofických úvah nie zlé, čo sa týka traumy liberálneho odpadu spoločnosti ktorý od ostatných ľudí skopíroval výraz odpad ľudskej spoločnosti pri narážkach na liberalizmus a skopíroval tisíc krát povedané ale na adresu Ruska tak to bolo na smiech. V dnešnej dobe pestrofarebných pastelových LGBT príbehov natiahnutých na neuveriteľnú dľžku príjemné odbočenie od hlavného prúdu aspoň čo sa vizáže týka, tých 59% je celkom objektívnych. (24.09.2023)