The Passenger

Je samozřejmě jen náhoda, že poslední novela Cormacka McCarthyho nese stejný název, ale já si ho tady našel. Ten jeho nihilismus, konflikt se společností, těžkost neseného břímě i pojednání o osudu, který má každý ve vlastních rukou, dokud mu je jiný neustřelí brokovnicí. Neexistuje nic takového jako život bez krveprolití a je jen příčina a následek.. Outsider Berchtold a jeho nestabilní mentální kouč Gallner to celé odtáhnou na jedničku. Žánrové označení horor je tady zcela zcestné a natěšení recenzenti pak hodnotí to, čemu se možná měli obloukem vyhnout.. (21.08.2023)

Slušnej rozjezd je záhy dojebán tím že se předtím zajímavá a tichá postava vraha rozmluví a zjišťujeme že se jedná o naprostýho blbečka s uplně nesmyslnou motivací, tedy i zápletkou filmu. Nelogičnosti se na sebe kupí s každou přibývající minutou a korunu tomu nasazuje konec plnej hysterickýho přehrávání a naivní pointa. Hvězdu dávám jen za solidní hudební doprovod a to že jsem se od srdce zasmál když hlavní hrdina vyprávěl o trauma z dětství. (21.08.2023)

Hodně zvláštní a zapamatováníhodná záležitost. Začne jako exploaťák o vraždícím psychopatovi a skončí málem jako červenoknihovní festivalovka (ovšem se skvělou punkovou peckou při závěrečných titulcích). Cukrkandlový závěr mi tedy popravdě moc nesedl, pí učitelka byla až příliš přeslazená a přerod Randyho Bradleyho z ňoumy v osobnost mi přišel nepřirozeně rychlý a nepravděpodobný. A já si na podobně kýčovité happyendy při sledování krváků a drasťáků jaksi odvykl. Ale: Byl jsem po celou dobu napnutý co se z toho všeho nakonec vyvrbí a jak to celé dopadne? Určitě ano. Budu si tenhle film pamatovat ještě za pár týdnů? Myslím že ano. A budu si ho pamatovat proto, že mě téměř celou dobu zvědavě bavil a ne jen proto, že mě trochu zklamal jeho závěr? Stoprocentně ano. Takže kam zaokrouhlit moje hodnocení je jasné, protože tohle v žádném případě není průměrný tuctový film. SPOILER: Sakra nedá mi to, abych se nepodělil o můj nápad na alternativní závěr, který jsem právě napsal do pošty kolegovi Omnibusovi. Tak tedy: V úsměvy prozářeném optimistickém závěru učí au pair Randy dcerku své bývalé učitelky onu fatální hru s gumou. Pí učitelka ho pak vyprovází z domu a vrací se ke dceři do pokoje. A v okamžiku, kdy vejde do dveří, jí dcerka nechtěně vystřelí gumou i to druhé (zdravé) oko. A potom hned The End a punkové titule. (04.10.2023)

Snaha tu byla a film většinu času baví a udrží zvědavost na to, co bude dál, hlavně díky teatrálnímu redneckovi v podání Gallnera, jehož filozofování je fajn. Naopak Berchtoldova protagonistu si člověk těžko oblíbí, protože je příliš uzavřený, je to taková Carrie v klučičím provedení. Za horor bych to neoznačil vůbec (snad s výjimkou výborné úvodní scény, která navnadí), pohybuje se to mezi dramatem a thrillerem. Má to atmosféru, ale nijak výraznou a překvapilo mě, že nedošlo na závěrečnou dramatickou konfrontaci s matkou, k níž to jasně směřovalo. (17.10.2023)

Hororem se dá nazvat úvodní desetiminutovka. Posléze se to spíše promění v napůl drama a napůl thriller. Chvílemi hutnej road-trip za sebepoznáním a odpuštěním, i když ne z vlastní vůle. Vrah x outsider. Někdy to ve mně evokovalo Collateral, Training day či Dálnici 60. No kvalitativně to nemá na jeden ani náhodou, ale atmosféra tu funguje a hlavní momenty ( přítelkyně v nákupáku, návštěva učitelky ) jsou napínavé a čekal jsem, kdy se něco vysere a týpkovi jebne v bedně. Tady je právě škoda, že oněch kritických pasáží nepřišlo více a častěji. Mnohdy je tak snímek táhlou a nudící konverzací mezi oběma aktéry s filozofickými otázky a rady do života. (12.09.2023)