Warhorr

Útok na americký kapitol ? Ne, tentokrát tu máme atak na jeden z nejznámějších a nejslavnějších fotbalových svatostánků na světě. Woodstock jako hovado. Chuligáni, spousta chlastu, drog, odpadků, všelijakého bordela, nějaký ty nahoty ale i krve. Ploty jsou strženy, semafory, pouliční osvětlení a autobus poslouží jako stromy. Na frak dostane i security a chvílema to začne být vážně nebezpečný. Až je zvláštní, že to vlastně všichni přežili. V dokumentu máme hojný zástup - obyčejní fans, otec se svou dcerou, redaktor, ředitel Wembley, securiťák ale i dva výtržníci, kteří se snažili násilně a bez lístku dostat na zápas. Jo je to slušnej hukot. Štěstí, že na konci zápasu začalo vydatně chcát a Anglie prohrála, jinak si nedokážu představit, jakej bugr by následoval potom. Na samém závěru se tu otevírá otázka rasismu, obzvlášť kvůli Rashfordovi, ale vzhledem k pozápasovým reakcím na některé hráče a taky fanoušky to chápu.

Franšíza se rozrůstá a je to bomba ! Jak si na komediální seriály nepotrpím, tak tady mě MacFarlane úplně odrovnal. John v pubertě se svým Méďou, light devadesátkový look, vtipné charaktery, kdy žádná postava není navíc a nenudí, obzvlášť, když se do ráže dostane Johnův otec. Ted je samozřejmě neskutečně nahláškovanej parchant a s Johnem vymýšlí všelijaký blbosti a šílenosti. Hulvátský je to až až, sprostá slova tu padaj jedno za druhým, spousta narážek na politiku, prezidenty a dokážou si udělat prdel i s rasismu a homosexuality. Předposlední díl s oživlým Mattyho náklaďákem z dětství je absolutní vrchol a já se chlamal snad celých 30 min v kuse. Necelých pět záchodový zábavy, kterou pojedete díl za dílem. Já chci druhou řadu !

Krutě nemastný a neslaný. Jakýsi prapodivný kříženec Greyhound a Krvavého přílivu. Konvoj se rozpouští a jedna ze zásobovacích lodí zůstane sama, na popud svého kapitána dokončit úkol a náklad dovést za každou cenu. Probíhá tu určitá forma vzpoury a nejakčnějším momentem je tu útok dvou německých letadel a možná ještě odstranění námořních min. Chápu že se rejža asi snažil přiblížit osudy norských námořníků za války, jenže to nemá koule, pořádné emoce a ve finále mi to bylo úplně lhostejný.

No je to síla. O případu jsem se dozvěděl už kdysi z dokumentárního seriálu Legendy kriminalistiky, kde se jedna z epizod tomuto případu věnuje. Když si Martina sundá brýle, tak pro lidi, kteří tyto věci špatně snáší, to může být náročný. Vůbec si nemyslím, že tohle vzniklo z důvodu nějakého soucitu, i když je to jakkoli šokující. Příběh o zcela obyčejné dívce, které se jednoho dne převrátí život vzhůru nohama. A aby se dokázala dostat zpátky na nějaký svůj pomyslný vrchol a zpět do života, bude muset ujít dlouhou cestu. Ta je plná úskalí, bolesti, špatných zpráv, ale má v sobě i jiskru naděje a...možná i šťastný konec ? Na tuto otázku zná odpověď jen a pouze Martina. Prostě jen inspirující snímek, z kterého si snad každý dokáže vzít alespoň malý střípek. O to je smutnější, co tady někteří dokáží v komentech vyplodit. A snad jejímu ex taky někdo pořádně upravil v lochu obličej.

Dalo se to. I když už to smrdí od začátku a člověk nemusí mít IQ 150 aby zjistil, co tu asi tak nehraje, tak v rámci žánru dobrý true crime. Hodně je to stavěné na real záznamech z výslechové místnosti a můžeme tak pozorovat vyslýchající v akci. Chtělo to ale ještě více informací o zbylých zainteresovaných osobách.

Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho.

Jsem se zase nechal zlákat prvotními ohlasy. Fakt nechápu ten neustálý odkaz na John Wicka. Zcela průměrný akčňák, kdy si Patel myslí, že je opice a začíná tak pro něj honba za pomstou své matky a snaží se dostat ty, kteří způsobili jeho újmu. No a během jakože té ultramegabrutalgorepornogrind cesty je to vyplněno indickým folklorem, kulturou, krmením potulného psa a dalších kydů, a to už jsem se vážně začal kroutit na prdeli. Dva krátké fighty v ringu a závěrečných asi dvacet minut a už slyším, jak je to indickej Keanu Reeves, no mám vážně dost. Je fakt, že po technické stránce se tomu dá vyčíst jen máloco, audiovizuálně to je vysokým levelu a na škodu nepřijde ani hudební doprovod. I ta špína a smrad prostředí z toho výborně čiší a na plátně je to převedeno vskutku dobře. Na režijní debut to vlastně není špatný, ale pokud by si milionář z chatrče lépe pohrál s celkovým pojetím příběhu, vynechal některý zbytečnosti a přidal více akce, byl bych mnohem více nadšenější. Ale je to holt asi i mnou, protože já mám s těma indiánama prostě strašnej problém, a to téměř vždy. Ale vážně, s Johnem Wickem to nesrovnávejte, protože to se míjí velkým obloukem.

Zatím nejslabší díl celé série. Nemůžu tomu prostě přijít na chuť. Žádné explicitní záběry, pouze jedna rozmazaná fotka z místa činu, jinak vůbec nic, stejně tak i soudní líčení, je to těžká bída. Slova samotného vraha jsou jen malou satisfakcí a asi i nejzajímavějším aspektem. Jako by docházely nápady anebo někdo na sílu udělal dokument týkající se queer komunity. Hotel Cecil tak stále zůstává jediným obstojným dílem.

Tady se někdo snažil napodobit Davida Lynche a pro jistotu si pustil jako inspiraci Blue Velvet. Tohle Bebjak náležitě dojebal. Kdo očekavá knihu, bude zklamán jako já. To, co se v ní odehrává tu sice je, ale jen střípek na kamerových záznamech, které zkoumá forenzní psycholog. Celý přiběh je jiný a vsazen do jakéhosi ozdravného geronto centra a točí se kolem manželského páru, který řeší své neduhy. Takže i silný vztahový drama. Geislerová hraje opét obstojně a snaží se zachránit co se dá. Atmosféra vlastně taky funguje a konec je částečně uspokojujícím mindfuckem. Bohužel je to tak vše a nemám jediný důvod přihodit hvězdu navíc. První velké zklamání roku.

Fan base Cityzens budou mít žně a skákat radostí. Ano, je to převážně dělané i pro ně, ale i já, jako fanoušek jiného týmu, jsem si tento dokument náležitě užil. Záběry ze zákulisí, tréninkového centra, spousty rozhovorů a medailonků, dojde tu téměř na každého ( vede samozřejmě Haaland a taky Pep ). Je tady toho vážně tuna. Když člověk vidí, jakým způsobem hecuje, ale taky i zjebe, Guardiola tým o poločase a jak s nimi celkově jedná, vůbec se nedivím, že to dotáhli tak daleko a jsou tam kde jsou. Největší škoda je asi ta, že highlighty ze zápasů jsou jen malými střípky, trvající někdy jen několik málo vteřin a celkově ty záběry jsou mnohdy o ničem. Komu se líbilo například zpracování ohledně Slávie - Totáln! sezona, ať už jste supporter nebo ne, měl by být spokojen i zde.