Julián odpadlík

Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. (04.08.2019)

Historická televizní studiová hra o skutečné postavě starověkých dějin, posledním římském císaři, který praktikoval staré pohanské kulty a pokoušel se zvrátit směřování k monoteistickému náboženství. Tenhle televizní žánr uměl u nás nejlépe Oldřich Daněk a pokud srovnáme s Julianem např. jeho Hříčky o královnách, ale klidně i Bělkovu žánrově zpřízněnou tvorbu, jako je Zikmund, šelma ryšavá nebo o dva roky starší Waterloo, vidíme velmi výrazný až krutý rozdíl ve výsledku. Julián odpadlík je prostě špatně napsaný, nefunguje jako drama a místo aby směřoval k nějaké katarzi, přešlapuje na místě a nudí. O historických postavách, od kterých nás dělí tisíce let, toho pochopitelně mnoho nevíme, ale i to, co je o Juliánovi známo, naprosto odporuje představám, které se scénárista pokouší divákovi prodat. Julián v podání Rudolfa Hrušínského je tady spíš věčně duchem nepřítomný, emočně nestálý a zcela neschopný vykonávat správu říše. Jediné, co může hra nabídnout, je špičkové herecké obsazení. Bojím se, že právě to, stejně jako úcta ke stařičkému titulu z televizního archívu zapříčinila vysoké hodnocení, protože jinak jde o právem zapomenutou záležitost. Celkový dojem: 25 %. (26.12.2013)

Nosným pilérom tejto inscenácie nie je ani tak zvolená téma, ako hl. postava nevyrovnaného rímskeho cisára perfektne ztvárnená Hrušínským, na ktorej to všetko stojí, sedí i visí. Predsalen divák očakáva viac ako iba dlhé filozofické monológy, či ešte viac, hovory so samým sebou. Toho sa dočká až v absolútnom závere. Nečakaným prvom boli dokorán odhalené prsia herečky vo vedľajších roli. Na inscenáciu fakt nezvyklé. (07.12.2015)

Pro milovníky divadelních her asi lahůdka, jinak se ale děj utápí v rádoby duchaplných dialozích, víceméně nikam nepostupuje a divák se jen těší na vytoužený konec. V tomto případě opravdu nerad konstatuji: "nuda,nuda, šeď, šeď " , přestože jsem se na tuto historickou sondu opravdu těšil. Zde ale nejde o historii ani v nejmenším...50% (10.07.2011)

Císař, který byl člověkem víc než je přípustné. Šotolova hra, volně rozvíjející klasický motiv z antických dějin, je postavena především na dialozích, není to tedy akční podívaná, ani film s opulentní výpravou. Hlavní a jedinou zbraní jsou tu slova – právě do nich a do jejich významu jsou vloženy všechny vypjaté momenty a dramatické zvraty. Tomu samozřejmě odpovídá i výběr hereckých představitelů: od Rudolfa Hrušínského, který nepateticky střídmým pojetím vystihl filozofickou duši nemilovaného císaře, až po Eduarda Cupáka a Luďka Munzara, jejichž postavy vnášejí do příběhu neklid a napětí. Nijak nepřekvapí, že inscenace se stala trnem v oku novopečeným normalizátorům a jako nepohodlná byla okamžitě poslána k ledu. Její důležitost i nezpochybnitelná kvalita se tím jen zvýšily. (21.11.2020)