Love Story

Začínám si myslet, že jméno Jenny je do romantických filmů prokleté. Sice vytvoří ideál, pro který by mělo smysl žít, ale většinou skončí příliš brzy. Příběh tohoto snímku je natolik strhující a výkony herců tak silné, že ho nejde převyprávět.... musí se buď vidět anebo v tom horším případě prožít. Osud každého člověka je však takový, ... zažije lásku, pozná život, pohádá se s lidmi, se kterými by možná ani nechtěl a přijde mnohdy o ty nejbližší. To je to, co člověka činí člověkem, to je život, ve kterém se té nejhezčí etapě říká Love story .... (03.07.2012)

Pre fanúšikov tragiromantiky to bude kľudne i lepšie ako Romeo a Júlia. Iní v tom môžu vidieť obyčajný ľúbostný príbeh, ktorý tlačí na city diváka. Ale v roku 1970 takýchto drám nebolo veľa, nie je to teda gýčovitá uplakaná romanca. Z tohto pohľadu sa podarilo z jednoduchého príbehu urobiť hodnotný príbeh s presahovými myšlienkami ako je napríklad spoločenské postavenie vs láska. (07.09.2018)

Love Story není příjemným filmem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to bolestivý snímek o sebeobětování, touze, odpuštění a o těch nejhlubších a nejupřímnějších citech jaké jsem kdy v americkém romantickém filmu zahlédl. Přes nepatrné množství lehce kýčovitých scén bych tento snímek spíše než romancí nazýval společenským dramatem a hutným obrazem své doby. Herci nepřekvapivě dobří, například Ryan O'Neal mě přes svůj "odtažitý" herecký výkon (jeho postava je komplikovaná a cesta k ní stojí diváka úsilí) zaujal podobně, jako o pár let později v geniálním Barry Lyndonovi. A poťouchle cynické mršce v podání úchvatné Ali McGraw jsem podlehl v jejím prvním dialogu (pro podobně svéhlavé a samostatné ještěrky mám prostě slabost). A co se týče samotného závěru, tak i přes svou cynickou povahu rozhodně nesdílím názor, že se jedná o laciné citové vydírání (však pointa snímku je vyzrazena hned v první větě a úvodní minutě) a zcela nepokrytě se přiznávám k vlhkým očím. Za mě jeden z nejupřímnějších a nejemotivnějších filmových konců, jaký jsem dosud viděl. // Segal se nezapře, doufám, že se jednou dočkám zfilmování Doktorů a filmovému zrození Laury Castellanové . (25.11.2012)

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění. (22.05.2016)

Všechny názory na tento film bezvýhradně přijímám, protože se jedná o záležitost veskrze svojskou. Kdo nezažil ztrátu, nebo nemá zrovna náladu, nebo nemá takové rád, tomu to pochopitelně nesedne. Já viděla film, který zdobí pravidlo: V jednoduchosti je krása. Viděla jsem ho dnes prvně, což je pro filmovou fanynku ostuda, no skutečně mě celý život míjel, což je možná dobře. Ve dvaceti by mě možná dojal, ale docela určitě z trochu jiných důvodů, než dnes. Za mě vynikající, včetně nedokonalostí, které nemám nejmenší potřebu rozpitvávat. Co předvedli ti dva, byla strhující jízda hodná uznání. Naposled mě takto rozsekal romantický korejský tříhodinový s šíleným názvem nebo moje oblíbená, ryze dámská záležitost Už teď mi chybíš. Pěkné. (25.04.2021)