Boj o světovládu

Velkolepé, monumentální, impozantní... Boj o světovládu je jeden z úplně prvních velkofilmů, se všemi vlastnostmi náležejícími onomu označení. Trochu patetické, nabubřelé, přesto epicky rozmáchlé a fascinující svou výpravností. Pastroneho dílo přináší nové dosud nevyužité postupy a své době připravil jistě neobvyklý zážitek, jehož rozměry si dnes v době Pánů prstenů a jiných veleděl můžeme jen domýšlet. Více než devadesátiletá propast mezi námi a premiérou tohoto snímku je totiž, ať se snažíme sebevíc, nepřekonatelná a doba digitalizace, doba jedniček a nul se už dívá jinou optikou než současníci Pastroneho či Griffithe. Přes veškerou bohatost však tento film nepovažuju za nějaký vrchol němé éry - snad proto, že mě nezasáhl tak jako Intolerance (pokud jde o výpravné kolosy) nebo Utrpení Panny Orleánské či Häxan (pokud jde o komornější díla). To je důvod, proč nedávám plné hodnocení. Přesto si ho cením jako jeden z dílčích kroků v dějinách kinematografie, jenž nelze v žádném případě přehlédnout nebo podcenit. (15.01.2007)

I když je to dlouhé, některé scény rozměrem svých dekorací stále udivují, akce je docela zábavná (římské překonávání hradeb by ve filmu slavilo úspěch i dnes!) a hlavně je to v některých momentech stále vtipné - někdy sice nechtěně, ale párkrát zcela uvědomělě. V tomto ohledu mi jako jedna z nejlepších scén přišla ta se zajetím ve vinném sklípku. Silák Maciste se svým římským pánem tu skvěle předvádějí jednu z prvních variací na "buddy movie", a svým přátelstvím a zábavností tak trochu zastiňují samotnou Cabirii. (05.04.2015)

Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5. (03.11.2020)

Míľnik rozsiahleho historického kostýmového filmu. Za to si, spolu s pateticko - básnivými D´Annunziovými titulkami, nejakú hviezdičku zaslúži. Otázne je koľko si ich zaslúži a za čo. Talianske sicílsko-africké nemé filmové dobrodružstvo na pozadí príbehu stratenej a neskôr do otroctva predanej dievčiny Cabirie ukazuje pomerne podrobne, a zároveň naivne romantizujúco zjednodušene, dobové pozadie (do deja sú zhusta zasadené reálne historické súvislosti, scény aj postavy: Aristoteles, Hannibal a pod.). Historickej linke dominuje najmä jej veľkoleposť. Trikmi, výpravou, štatistami. Hoci film obsahuje i niekoľko pozoruhodných záberov, inšpirujúcich režisérskych nasledovníkov, ostáva "Cabiria alias Boj o svetovládu" hlavne etalónom a predvojom pre celú odnož výpravnej, romantizujúco - historicko-dobrodružnej kinametografie, vrátane filmov, kde sú do hlavných úloh obsadené meče a sandále. Lineárny dej, exotika, premaľovaní černosi a obdiv starovekým hrdinským legendám. Nasledovníci ho tiež nejako extra netromfli. V ich prípade ide zväčša o síce komerčne úspešné, ale zároveň často ešte hlúpejšie, nudnejšie a zdĺhavejšie filmy. (01.10.2013)

(Verze: 123 minut) Opíjet se vínem místo zachraňování, to by jim šlo…Ne, tak silák Maciste byl sympaťák a chápu jeho oblibu z tohoto filmu (která se pak přenesla do těch dalších). To jeho pán mi seděl méně, nejdřív zbaběle utekl, trochu si teda loknul mořské vody, no ale nakonec stejně slíznul všechnu smetanu i za „parťáka“. Ostatní postavy byly zcela nevýrazné s výjimkou čím dál víc patetické královny, která mě pořádně štvala. Jenže o postavách či kupodivu ne až tak triviálním příběhu film není, ten byl výrazný především výpravou, kulisami a kostýmy. Jenže kromě nich už toho s výjimkou pár zajímavějších momentů (řádění sopky, Archimédes a jeho zbraň, žebřík z vojáků) víc nenabídl a já se jinak docela nudil. Čekal jsem alespoň nějaké bitvy, když prý film inspiroval Griffitha k natočení Intolerance (a tam bylo bojování zpracováno kvalitně), jenže na první pořádnou válečnou vřavu (nepočítám-li trochu ohně na lodích a pak v táboře) si člověk musel počkat cca hodinu a půl (!), a stejně to ještě k tomu nebyla nějaká velká sláva, a třeba profláklý Hannibal se sice ve snímku objevil, ale ani se nezúčastnil přímého konfliktu. A konec mi přišel useknutý (tedy domnívám se, možná naivně, že v delších verzích není jiný), když už jsem ty „peripetie“ s prakticky unesenou holčičkou prožíval 2 hodiny, čekal bych především to „hlavní“ setkání (za předpokladu, že si doma Etna nevybuchla znovu a tvůrci mě na to v mezititulcích zapomněli upozornit). Celkově to tak vidím pouze na lepší průměr. (01.06.2015)