Late Night with the Devil

Novinka z Austrálie mieša Found Footage horror (pozeráme sa na záznam starej relácie) a démonský horor (hosť je dievča posadnuté démonom) a všetko vyzerá ako zo sedemdesiatych rokov. Farby, kostýmy, dramaturgia relácie. Rovnako aj horor je vykonštruovaný „old school“ spôsobom – pomalé budovanie napätie v drobných náznakoch až do brutálneho finále. Horor využíva praktické efekty (červy, modré blesky, gumové telá) ako z iného storočia, čo môže veľa ľudí nesadnúť a prísť až komické. Pre mňa to skvelo fungovalo a práveže tieto efekty výborne dopĺňali atmosféru snímku. Moderátor v podaní Davida Dastmalchiana si bral na seba celú pozornosť (jeho najlepšia rola) a musím uznať, že rolu zahral skvelo. Film má občas hluché miesta a niekedy prešľapuje na jednom mieste. Taktiež by som zapojenie hororových prvkov uvítal skorej, ako tesne pred koncom a nešetril by som s nimi.  Late Night with the Devil je retro pochúťka, ktorá poteší len úzku skupinu ľudí. Síce skutočný horor vypukne až na záver, no pomalým budovaním atmosféry si film svoju kvalitu ubráni. (30.04.2024)

Líbil se mi už začátek, který na dobovém pozadí nastiňoval život hlavního hrdiny se všemi vzestupy i pády a hned v úvodu zaujme i poctivý retro vizuál. Kdyby mi někdo nakecal, že to bylo skutečně natočené v roce 1977, nejspíš bych mu to sežral. Originální je i samotný koncept. Jasně, těch ztracených pásků už se našlo mraky, ale vždycky to skončilo jako prachobyčejný FF výplach za pár šupů. Tady je to poctivá filmařina, která nepromítá jen samotnou show, ale dá nahlédnout i do zákulisí. První polovina je trošku slabší, pokud nepočítám již zmíněný začátek, ale s nástupem třetího hosta atmosféra postupně houstne a líbilo se mi i samotné vyvrcholení, byť bylo relativně očekávané. Na své si přijdou i milovníci nějaké té chuťovky, takže ani tady jsem neměl problém. A totéž platí o hercích, přičemž Dastmalchian byl trefou do černého. Příjemné překvapení, které ale bohužel nejspíš zapadne. 75% (29.04.2024)

Underrated. A že jsem se na to načekal. Jack Delroy (David Dastmalchian) uvádí svoji show 'Night Owls', která ale úplně nedosahuje výšin jeho ambicí, v chytře a dobře provedeném úvodu se dozvíme o hlavní postavě téměř vše, co potřebujeme - nedávno mu zemřela žena, možná se paktuje s nějakým kultem, je úspěšný a oblíbený, ale jeho show je průměrná. V rámci ambicí se rozhodne pojmout halloweenský special jinak a tak si pozve několik zajímavých hostů - člověka, který komunikuje s entitami zemřelých, manipulátora, který naopak všechny tyhle věci rád podrývá a chce odhalovat lidi, kteří jsou jen šarlatáni a v neposlední řadě, autorku/terapeutku, která má v péči dívku, která jediná přežila krvavý konec satanistického kultu a bojuje teď s tím, co lidově řečeno nazýváme "posedlost ďáblem". Film skvěle vrství postupné napětí a přechází mezi "live show" (v barvě) a breaks (v černobílé), takže člověk dostává opravdu hodně feeling, jak film postupně odloupává své vrstvy (cibule) a graduje, chytře si přitom nechává řadu nezodpovězených otázek ohledně Jacka a drží vás až do konce v tom, jak to dopadne, což nakonec, není úplnej banger (ač řádně nekompromisní), ale i tak tenhle film, v rámci žánru, považuju za malé zjevení, ne moc často se objeví takhle dobře a chytře a hlavně jinak udělanej horor. Skvěle odehrané snad ve všech rolích (Ingrid Torelli v roli nevinné a posedlé Lilly a Ian Bliss v roli zarytého "pochybovače", pominu li skvělého Davida Dastmelchiana v hlavní roli, jsou asi nejzajímavější) a opravdu skvěle vystavěné. 7.8/10 (20.04.2024)

Tento "horor" bohužel trošku postrádá děsivost, kterou ovšem vystřídalo napětí a očekávání diváků, co se bude vlastně dít, protože tvůrci přistoupili k filmu velmi netradičně a vytvořili tak extrémně zajímavé dílo, kde jste v konstantním napětí, co se bude dít. Chybělo tomu jen kvalitnější finále, které by důstojně uzavřelo tu velmi slušně rozehranou hru. Tohle byla pouze pocta starším hororům a chyběl mi zde alespoň malý myšlenkový přesah, který si fim zasloužil. Výlet do sedmdesátkové talk show opravdu impozantní. Opravdu ve mně film vyvolal pocit, jako bych si zacestoval v čase. Atmosféra sedmdesátek neměla ani tu nejmenší chybu. Herecké výkony až na skinheadku velmi slušné. Ačkoli bych film nenazval hororem, tak se jednalo o nesmírně příjemné překvapení, které překypovalo nápaditostí a originalitou, které vás dokonale vtáhne do dění a cítíte se jako jeden z přímých účastníků této talk show. [80 %] (08.05.2024)

Zaujalo a dlho ma to držalo. Skvelá atmosféra tých sedemdesiatych rokov, úplne človek cíti na koži tú dobu, no záverečných 15 minút ma dosť sklamalo. A vlastne horor to je len dvomi scénkami a aj tie boli zrejme natočené umelou inteligenciou, ako sa páni "režiséri" priznali. Za chvíľu si budeme každý horory točiť doma sám a bude po celebritách. (20.04.2024)