Ame agaru

Obecně (resp. formálně) možná nepřináší nic objevného a nového, co člověk znalý samurajských filmů neviděl někde jinde, dříve, ale ten nezměřitelný pozitivní náboj a radost ze života, které přímo sálají z každého pečlivě voleného záběru, to je něco neuvěřitelného! Velmi poetické, lidské, hřejivé, hravé a štědré ve své prostotě. P.S. Nevím, jak bych to přesně popsal, ale mnohé přírodní scény, speciálně ty následující bezprostředně "po dešti", mi svou náladou doslova přičarovali dojem vlahé lesní vůně v chřípí. Bylo to obzvláště uklidňující a harmonické, tak trochu "zen like". (21.12.2008)

Taková jemná masáž duše. Dílko je veskrze pozitivistické a lidumilně pojaté, zcela souhlasit mohu se Shadwellovým tvrzením, že "...začleňuje vyčleněné a směřuje k (sociální) rovnosti...". Scénář napsal Akira Kurosawa a jeho rukopis je docela patrný - jako mnoho jeho souputníků má sklony k určitému rovnostářství (byť k radikální levicovosti jiných má poměrně daleko), jako vždy se však vyhýbá banalizované prezentaci "hodní chudí vs. zlí bohatí". Jde o malebnou utopii, která dává ochutnat, jak neuvěřitelně málo by stačilo, aby bylo na světě lépe (a neobtěžuje se zbytečně vysvětlovat, proč to tak ve skutečnosti není a nebude). Prostředí, sestávající ze dvou základních prvků, jimiž jsou hory a déšť, připomíná člověku jeho nepatrnost a umocňuje pocity sounáležitosti. Btw předpokládám, že tento snímek inspiroval Yojiho Yamadu k natočení jeho samurajské "trilogie" (byť se v této souvislosti uvádí spíše Ronin-Gai Kazua Kurokiho). Roli lorda Shigeakiho ztvárnil Shiro Mifune, syn legendárního otce. Obecně podobně idylickým filmům příliš neholduji, ale toto je doslova filmová poezie a ani na vteřinu jsem nezvažoval jiné hodnocení... (30.08.2009)

Ako keby na sklonku života potreboval Kurosawa písať o pekných veciach. O ľudskosti. A namiesto akcie a tragédie sa utiekal k jemnosti a ľahkému humoru. Mrzí ma že nenatočil všetko čo natočiť chcel. V jeho prevedení mohol tento film zarezonovať ešte viac. Ale Koizumi odviedol dobrú prácu. Snaží sa zachytiť atmosféru a formu majstra a nenásilne prezentuje milý príbeh starnúceho ronina s dobrým srdcom. Prostredie koexistuje s postavami a postavy samé sú archetypmi na ktoré sa dobre pozerá a ktoré spĺňajú presne to, čo sa od nich vyžaduje. Je to príjemný žánrový oldschool. Takých akých veľa nie je. Po dopozeraní zostáva veľmi príjemný pocit. Á tá hodinka a pol ubehne doslova ako voda. Jeden z tých malých veľkých filmov. Pre fanúšikov žánru povinnosť. (13.08.2020)

Pohodový příběh jednoho poctivého, čestného a lidumilného samuraje, kterému právě jeho slušnost a mírumilovnost způsobuje nemalé trable. Úžasné na snímku je jeho optimistické vyznění, kdy ke štěstí stačí jen pár maličkostí (dobré jídlo a zábava ve společnosti prostých lidí, krásné počasí či okouzlující výhled) a není potřeba nepřeberné bohatství, tituly nebo prestiž. Neřeší se zde žádné osudové záležitosti, možná i proto doba samurajů konečně působí tak nějak reálně a lidsky. (04.01.2012)

Namlsán Yamadovými samurajskými snímky, byl jsem tímto chudším bratříčkem mírně zklamán. Stopáž je vzhledem k ději poměrně dlouhá, herci jsou občas toporní a scénář jim hraní rozhodně neusnadňuje. A závěrečná proměna samurajovy manželky z nechápající na chápající šla nějak mimo mě. Zkrátka tento film neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. (11.03.2014)