Ame agaru

Pro mě osobně to byl zásah do jednoho z nejdůležitějších orgánů mého těla. Tím je pochopitelně srdce a pak je druhá část, která se skrývá v naší duši a svědomí. Neznám jejich tradice, jejich zápasy, členění do společenských vrstev, jejich meče, jejich vznosné a nádherné hory, jejich déšť........... Určitě to nebyl dějově složitý a náročný film, přesto vypověděl mnohé a dlouho se mně nestalo, abych ronila slzy při tak při okouzlujícím hudebním podkresu. Věřte mi a to nemyslím to jejich bujaré veselí v úvodní části. Když napíši, že se cítím zase něčím obohacena, tak to bude znít pateticky, ale je to tak. Ihei Misawa s Tayou musí být velmi šťastný pár........a skláním se před Masaru Sató ! (02.12.2015)

Tenhle film si budu asi pravidelně pouštět, až si budu chtít trochu zpravit náladu. Není nijak ambiciózní, nijak přeakčněný, spíš jako rozjímání nad šálkem čaje, které dopřeje odpočinku od reality. Krásného a poetického. Alespoň tak na něj vzpomínám měsíc od shlédnutí. Nejde o žádný rozsáhlý příběh, ale o epizodu z života samuraje se srdcem Budhy, který hledá, komu by mohl sloužit. Škoda, že neexistuje nějaký seriál, kterého by Ame agaru byla jen část. (04.04.2010)

Tak tohle je jeden z nejlepsich samurajskych filmu co jsem mel moznost videt. Neni uplne zanrove typicky, za to nabidne silnou davku Kurosawovkeho lidstvi a humoru ( podle jeho scenare ). Je tu jen par akcnich scen ktere jsou vsak zvladnute opravdu mistrne. Samotny zaver filmu je prekrasny a dojemny. Akira Terao (Sny Akiri Kurosawy) v hlavni uloze je vynikajici. (18.03.2007)

Až se zvedne déšť, jsem viděl před mnoha lety v rámci nějakého festivalu. Byl v originálním znění s anglickými titulky a live tlumočen do sluchátek. Nevím co to bylo za tlumoka, ale nedalo se to poslouchat, takže sluchátka letěla do držáku na pití a příležitost dostala má "masabob" angličtina. I když jsem rozuměl tak 40%, věděl jsem co, proč, jak... . Nebo jsem si to aspoň myslel. V průběhu těch deseti let jsem si na tento film vzpoměl vždycky, když přišla řeč na nejlepší filmové zážitky. A pokaždé jsem si říkal, že ho někde musím sehnat. Letos se mi to povedlo, takže jsem se na něj podíval i s českými titulky. A víte co? Je to tam pořád. I když jsem před deseti lety nerozuměl zdaleka všemu, co bylo řečeno. Protože tento film je hlavně o pocitech. Je to jemné a přesto silné, je to na první pohled o ničem důležitém, ale vlastně o tom nejdůležitějším... . U tohoto filmu je hloupost psát o kameře, nebo scénáři. Co možná smysl má, je malá rada. Zvolněte a nečekejte,, že se bude všechno dít podle zaběhlých představ o asijských filmech. Ame agaru má svoje tempo a vy se buď přidáte, nebo budete jen koukat na obrázky. Proto nemá smysl psát recenzi v tom "technickém" duchu. Dávám 100% a jsem rád, že nás je víc. (19.07.2011)

Taková jemná masáž duše. Dílko je veskrze pozitivistické a lidumilně pojaté, zcela souhlasit mohu se Shadwellovým tvrzením, že "...začleňuje vyčleněné a směřuje k (sociální) rovnosti...". Scénář napsal Akira Kurosawa a jeho rukopis je docela patrný - jako mnoho jeho souputníků má sklony k určitému rovnostářství (byť k radikální levicovosti jiných má poměrně daleko), jako vždy se však vyhýbá banalizované prezentaci "hodní chudí vs. zlí bohatí". Jde o malebnou utopii, která dává ochutnat, jak neuvěřitelně málo by stačilo, aby bylo na světě lépe (a neobtěžuje se zbytečně vysvětlovat, proč to tak ve skutečnosti není a nebude). Prostředí, sestávající ze dvou základních prvků, jimiž jsou hory a déšť, připomíná člověku jeho nepatrnost a umocňuje pocity sounáležitosti. Btw předpokládám, že tento snímek inspiroval Yojiho Yamadu k natočení jeho samurajské "trilogie" (byť se v této souvislosti uvádí spíše Ronin-Gai Kazua Kurokiho). Roli lorda Shigeakiho ztvárnil Shiro Mifune, syn legendárního otce. Obecně podobně idylickým filmům příliš neholduji, ale toto je doslova filmová poezie a ani na vteřinu jsem nezvažoval jiné hodnocení... (30.08.2009)