Povídka malostranská

Je to fujky, když na vás útočí nějaká žžžénská! A pokud jste knihomilný jurista se sklony k askezi, můžete udělat i onu chybu, že jí v období ovulace její zduřelé sliznice odmítnete podráždit. To se neodpouští. Dáma postižená zhrzeným chtíčem umí být nekompromisní, proto vás může čekat i souboj s nějakým kníratým Páčkem-shledáčkem, zvláště, zaměnil-li na chvilku věčné trencle za spodek od mundůru. Ještě předtím, než Jeník Nerudů zesenilněl a dal definitivní průchod svým vášním, spočívajícím v pobíhání obnaženého starce po Josefově a plivání keňarů na pejzaté, sepsal nejedno kvalitní dílko. (26.06.2012)

Jiří Krejčík se po Týdnu v tichém domě vrátil k Nerudovi a i zde to stálo zato. Velký podíl na tom měla herecká trojice Hrušínský-Kemr-Somr (Jiří Menzel v hlavní roli kupodivu nijak neruší), výborná hudba génia Zdeňka Lišky a v neposlední řadě výtvarná stránka dodnes nedoceněné Ester Krumbachové. Nelze zapomenout ani na poetickou kameru Jaromíra Šofra. Jiří Krejčík to za normalizace neměl jednoduché (na Barrandově natočil pouze Božskou Emu a Prodavače humoru a v obou případech měl velké problémy se schvalováním), o to víc se mu dařilo v ČST. Tleskám. (28.06.2012)

(2x) ,,I ve stěhování může být poezie." Po 34 letech od svého celovečerního režijního debutu Týden v tichém domě se Jiří Krejčík vrátil k převedení poetiky Jana Nerudy na filmové plátno. Opět zde máme jeden pavlačový dům s několika lidskými osudy, jenom se změnili obyvatelé. Zabydlel se zde mimo jiné malíř - alkoholik (Josef Somr), mazaný padouch s fajfkou (Rudolf Hrušínský), přelétavá paní konduktorka (Soňa Valentová) nebo jako správce domu blázen - muzikant (Josef Kemr) se svou smutnou dcerou (Jitka Molavcová). Do této podivné a zajímavé společnosti vstupuje Jiří Menzel coby nedostudovaný advokát hledající podnájem v době před svou závěrečnou zkouškou před kandidaturou. Tentokrát dojde nejen na mnohem víc humoru, ale v druhé polovině i na nečekané drama. Vedle příběhu hlavního hrdiny v tomto ohledu stojí za pozornost osud malíře, z nějž se místo nadšeného tvůrce stal zoufalý komerční umělec utápějící svůj žal v alkoholu, trápějící celé své okolí a především vlastní ženu. Díky barevnému obrazu, baladické hudbě Zdeňka Lišky i klasikům českého herectví jakými jsou Hrušínský, Kemr vyzněla tentokrát "nerudovská" atmosféra na plátně ještě o něco krásněji než v zmíněné Krejčíkově prvotině. Po umělecké stránce se oplatí zmínit i zajímavou kameru Jaromíra Šofra. Netradičním rozsahem svého "nenápadného" herectví od vizuálně komických gagů přes vnitřní ironické monology až po psychologické hroucení (byť pořád v nadsázce) překvapuje v hlavní roli Jiří Menzel. A překvapuje zde i samotný Krejčík hororovou scénou snové halucinace s drsnou výpovědí sousedů a poměrně krvavým koncem. Navzdory idylickému závěru však přichází loučení a život se kroutí dál... (90%) (07.01.2018)

"Čert mě ved na Malou Stranu!". Mladý student práv, opojen Nerudovými povídkami o Malé Straně, by rád na vlastní kůži poznal její prostředí a hlavně tajemství. Jeho seznámení se skutečností je ovšem obdobně rychlé, jako jeho nečekaný a mužný útok kordem. Vynikající humor i malé drámo, v podobě osudů a neduhů (ne)šťastných sousedů. Není třeba nic rozebírat, obsazení mluví za vše, herecké výkony jsou nad míru kvalitní, jak je známe, i překvapivé, jak je neznáme. Milovník československé kinematografie si bude nepochybně lahodit. (25.02.2013)

Opravdu výborná adaptace závěrečné Nerudovy povídky Figurky z cyklu Povídky malostranské z doby, kdy ještě televizní film mohl znamenat výraznou uměleckou kvalitu, což režisér Jiří Krejčík naplnil bezezbytku. Elitní herecké obsazení, vynikající herecké výkony, typická práce s mimikou herců a detailními záběry výrazů tváří (často až expresionistických, povětšinou ale grimas vyznívajících směšně - znamenitá poetická kamera Jaromíra Šofra), nádherný jazyk Nerudovy předlohy, originální tvůrčí momenty (snové halucinace asociované rybičkami v akváriu s tvářemi herců osvícenými ostrým světlem zdola), vynikající hudební stránka (jak by také ne, když ji má na svědomí Zdeněk Liška), výtvarná stylizace Ester Krumbachové, akcentování humorného rozměru Nerudovy povídky, tragické motivy jsou upozaděny, postižení idylického ducha literární předlohy, to všechno dohromady tvoří znamenitý televizní film ... (27.06.2012)