Athena

Po takové pecce jako byla Les Miserables je těžko být pak spokojen s dalšími filmy, které jsou prostě o level níže. Kvalitativně zdaleka nedosahuje na výše zmíněný (pro mě už kult tohoto žánru), a tak i přestože nemohu říct, že by se mi Athena nelíbil, nemůžu být na druhou stranu ani naplno spokojený. Průměr. (13.10.2022)

Vtažení diváka do demonstrační řvavy je bombastické, první dlouhý jakože jednozáběr je technická krasojízda. Hněvem hnaný motor filmu až do konce nezpomalí a několikrát znovu připomene snahu tvůrců o skvěle zkomponované, dramaticky gradující dlouhé záběry. Ale s postavami nás nedokáže sblížit natolik, abychom to peklo prožili v jejich kůži. Ani o té nejrozumnější z nich se nedozvíme nic osobnějšího, než kdo je její sourozenec. S tak jednoduchou dějovou premisou, bez napojujících emocí a bez vyššího uměleckého přesahu se z Atheny stává tak trochu prvoplánový konstrukt. (14.12.2022)

Film, který se snaží o maximálně intenzivní, diváka vtahující zážitek, kdy stále aktuální téma migrantské problematiky přetváří do thrilleru, který se snaží strhnout dlouhými jednozáběrovými scénami. To co fungovalo v Potomcích lidí, zde brzy začne působit samoúčelně a přestože řada scén dokáže zaujmout, nikdy skutečně nestrhne, stejně jako jednoduchý, moc nevysvětlující příběh, který místo intenzivního zvyšování napětí, nedostatečně graduje, aby se v poslední třetině nesmyslně přepnul do módu, který vlastně celou dobu odsuzuje. Athena tak není tak strhujícím a důležitým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát a ve výsledku béčkovou zápletku zkouší zpracovávat seriózněji, ale tvůrce si vybranou formou, ukousl příliš velké sousto. (27.09.2022)

Zvažovala jsem odpad. Protože film v některých scénách adoruje násilí a jakoby souhlasil i s násilným řešením a postojem demonstrantů. Zejména ve scéně, kdy mladý vůdce protestů kráčí hořícím sídlištěm s vlajícími vlasy za doprovodu chorálu a ta situace odkazuje na dobývání středověkého hradu křižáky. A je skvěle natočená. Proto jsem nakonec zvolila čtyři hvězdy. Kamera i střih jsou totiž dechberoucí. Vždy se nalepí na některého z protagonistů a divák je mu tak těsně v patách, jako kdyby běžel vedle něj a také ničil sídliště a válčil proti nepříteli, v tomto případě proti policii, která se zoufale, a také trestuhodně neobratně, snaží udržet pořádek. _____  Film nenabízí řešení, jen zobrazuje frustraci vyčleněné lokality a jejích obyvatel. Většina děje je podána z pohledu a postoje demonstrujících, policie obvykle zastupuje jen nemyslící a utlačující masu státního aparátu. I přesto z filmu vysvítají příčiny výbuchu násilí – vzájemné nenaslouchání a nepřátelské postoje, už z principu věci. Proto se hlas rozumu (zde reportáž o zinscenovaném přepadaní ve falešných uniformách) jeví chabý a nikdo mu nenaslouchá. Postoje už jsou totiž tak nesmiřitelné, že na něm fakta nic nezmění a rivalové dál ničí a zabíjejí, i když to ublíží oběma stranám. V tomhle má film rozhodně přesah dotýkájící se nejenom jednoho omšelého pařížského sídliště. SHRNUTÍ: Ve válce nemlčí jen múzy, ale i rozum. (26.10.2022)

Nemám pocit, že by bylo nutné pokoušet se o něco emočně silnějšího, vždyť dění mluví za vše. O postavách nebylo třeba vědět tolik, když ono tolik v tomto případě pro jejich hlubší poznání stejně zdaleka nestačí. Stačilo stručné rozestavění figurek, názor každého z bratrů na situaci a ve zbytku to, v čem je Romain Gavras nejsilnější, zcela pohlcující klipová forma. Přepadení policejní stanice a jízda zpět na sídliště Athena spolehlivě vtáhnou do bitevní vřavy. Kamera proplouvá místnostmi, v nichž panuje dokonalá souhra, každý dělá přesně to, co má, i ten poslední za postavou v záběru má svůj smysl. Není to jen první polovina, v tomto trendu se pokračuje i dále, ale právě s větším prostorem pro příběh, který pouze přidává další otázky. Atmosféra, ale i Sami Slimane však na výbornou. 75% (19.01.2023)