Athena

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)

Ghetto War z Francie! Athena je příbuzný filmů Miserables a Shorta a kdo má pro podobné filmy slabost, tak bude spokojen. Režisér Romain Gavras diváky už od úvodu pohltí hutnou atmosférou. Úvodní přepadení policejní stanice je opravdu intenzivní a nemilosrdné ( natočené na jeden záběr!!) a docela z toho mrazí. Tragická smrt kluka na sídlišti vyvolá naprostou anarchii, chaos a občanskou válku v ulicích, která 3 bratry vrhne do nepříjemné situace. O příběh zde moc nejde, je docela jednoduchý, ale funguje to. Kápo mladých gaunerů Sami Slimane byl perfektní, na neznámého herce si to dává neskutečně a celou roli jsem mu úplně sežral ( Bavil mě jeho image i projev). Potěší i skvělá kamera, která celý chaos zabírá téměř na jeden záběr, úžasně podmanivá hudba a bezútěšná atmosféra celé situace zde funguje náramně. Ke konci se film přehoupne spíš na Drama a lehce padá řetěz, ale dá se to filmu odpustit. Adrenalinová jízda jak má být.75% (25.09.2022)

Energicky politicky thriller a mestske drama o hlubsim tematu, o kterem je ve Francii uz leta tabu mluvit. Pozvete si domu hosta a on vam zacne premistovat nabytek podle jeho vkusu. Film je ve stalem stavu napeti, ale nema co rict z hlediska skutecnych argumentu. Casem vypraveci linka upada, ale pohled je to zcela fantasticky. Tzv. no go zony na pristehovaleckych  predmestich ,kam se boji vkrocit policie, nebo zachranka, jsou nyni ve francouzskych mestech bezne. Existuje znama hranice, kdy se prekroci urcite mnozstvi jiste pristehovalecke skupiny, zacnou menit zakony a jiz neni cesta zpet.V Evrope k tomu ma krome Francie nakroceno Dansko, Svedsko, Nemecko, Britanie apod. (19.11.2022)

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)

Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 (16.10.2022)