Hodina pravdy

Podobným způsobem vzniká většina velice, velice průměrných krimi-filmů v Americe. V hlavě producentů vznikne nápad na zfilmování DALŠÍ z mnoha skutečných událostí, napíše scénář hodný kvalitě zadání, do hlavních rolí se obsadí herci zvučných jmen a... nic. Ticho po pěšině. Neurazí, nenadchne a ve třech čtvrtinách filmu se dokonce sami sebe tážete: "Kdy už to skončí?" Ovšem, vydržíte do konce. (04.06.2010)

Červená knihovna marně se vydávající za krimi drama. Celé je o narušeném vztahu syna a otce, přičemž se oba chovají, jakoby klukovi bylo teprve 5 let, zatímco on už je dospělý klacek. Scénář je snad jen výsměchem, jak na sebe kupí náhody a rodinná melodramata, která jsou ale opsaná ze stovek podobných průměrných záležitostí. Co tam dělají De Niro a McDormandová je mi záhadou, leda by potřebovali peníze jako sůl. SHRNUTÍ: Americký sentiment v hodně laciném provedení. (18.09.2018)

Jasný, je to težkej obyčej, kterej je ničím nepřekvapující a standartně natočenej... Ale na druhou stranu tenhle flák pěkně odsejpá, neuráží a má v hlavní roli bejka v zápřahu De Nira, kterej si to díky svojí kvalitě odkroutí naprosto v klidu a v suchým triku sám. I když to není film na doporučení, dá se na něj jednou, možná dvakrát kouknout. 60% (28.11.2020)

Hodina pravdy je taková průměrná kriminálka, která vlastně ničím extra nevyčnívá. Pachatele od počátku známe a jen sledujeme, jak se vyvíjí vyšetřování. To hlavní, proč se dívat je samozřejmě jméno Roberta De Nira. Film se mj. zabývá vlivem rodičů na pozdější skutky. Zde to souvisí nejen se zločiny, ale i s drogami. Až na jednu výjimku je film hodně přemýšlivý, částečně filozofický, akční scény zde prakticky nenajdeme. (22.08.2023)

Prý to má být podle skutečné události. Kdo ví! V tom případě by pak odpadaly stesky na vlezlý příběh, ostatně celý film lze, aniž bychom při tom komukoli uškodili, zařadit do kategorie americké výchovné podívané. I to se točí. I tady občas vznikne něco kvalitního. Důkazem toho, že film není zase až tak prvoplánový, je složitější a otevřeným koncem vybavená postava Elizy Dushku, která jediná nás odkazuje do "nerodinné" sféry. Z výkonu De Nira jsem příjemně překvapen. Po vesměs příšerné druhé polovině devadesátých let by to mohl krok správným směrem. Dokonce jsme se dočkali jednoho "výbušného" minivýstupu a několika klasických pohledů a výrazů. Že by se Robert vracel? (21.04.2005)