Hodina pravdy

Včera som si pustil Prísahu s J. Nicholsonom a to vám tiež nebolo ten pravý triler, tak ako Hodina pravdy s R. DeNirom nie je to pravé krimi. Keď však niečo nie je pravé, nie vždy to musí nutne znamenať, že je to nepravé. Upresním. Páči sa mi, keď sa film nedrží úplne presne v nejakých pomyselných žánrových koľajničkách. Páči sa mi, keď sa zbytočne netlačí na pílu, ale čo sa dynamiky týka, vedel by som si predstaviť, že zhruba prvá polovička filmu by mohla odsýpať rýchlejšie, možno keby bola viac prestrihaná, o niečo kratšia. Inak také to pomalé, nenásilné, viac dialogizované tempo neprekáža. Záver je pre mňa rozporuplný - na jednej strane som zaň rád, na druhej si to viem predstaviť bez poslednej plážovej scénky. Príde mi trošku ako kalkul filmárov. Jednoducho, netreba mať veľké oči a čakať besné tempo. Potom si môžete tento filmík užiť lepšie. (26.01.2014)

Hodina pravdy je taková průměrná kriminálka, která vlastně ničím extra nevyčnívá. Pachatele od počátku známe a jen sledujeme, jak se vyvíjí vyšetřování. To hlavní, proč se dívat je samozřejmě jméno Roberta De Nira. Film se mj. zabývá vlivem rodičů na pozdější skutky. Zde to souvisí nejen se zločiny, ale i s drogami. Až na jednu výjimku je film hodně přemýšlivý, částečně filozofický, akční scény zde prakticky nenajdeme. (22.08.2023)

Jasný, je to težkej obyčej, kterej je ničím nepřekvapující a standartně natočenej... Ale na druhou stranu tenhle flák pěkně odsejpá, neuráží a má v hlavní roli bejka v zápřahu De Nira, kterej si to díky svojí kvalitě odkroutí naprosto v klidu a v suchým triku sám. I když to není film na doporučení, dá se na něj jednou, možná dvakrát kouknout. 60% (28.11.2020)

Bylo vidět že R.De Niro už zestárl a tahle role mu úplně stačila už v tom nebyli takové grády jako v těch starších kriminálkách,roli detektiva který neudělá ani rychlejší krok a nesnaží se nijak nahánět zločince nebo složitě něco vyšetřovat ,jen si dojde pro svého syna a vše je skoro vyřešeno,J.Franco zvládl fetku najedničku ty mu jdou. (20.08.2023)

Uvažuji, jestli se na filmovém poli dá hovořit o "charismatickém filmu". A asi by to jít mělo, protože jsou filmy, které mají jaksi všechno a stejně jim všude něco chybí. Robert De Niro je extratřída, herec, kterého vynáším do nebes, ať už hraje drsného buzíka (Hvězdný prach) nebo měkkého mafiána (Casino). A přesto mi z nějakýho důvodu byl v Hodině pravdy naprosto ukradenej a mám dojem, že to nebude jen kvůli horšímu vzhledu (pár kilo navíc a delší vlasy). Dál tu máme děj filmu, který na první pohled nevypadá o nic hůř než Nelítostný souboj nebo Příběh z Bronxu, ale stejně z něj odvaření nebudete. A jako číslo tři, je to "last but not least" režie. Řeknete si, že Caton-Jones neudělal žádnou chybu, a asi budete mít pravdu. Jenže ničím neokouzlujícího dojmu se přesto nezbavíte. Nevím proč, ale teď, téměř ve dvě v noci, se mi pořád vybavuje srovnání s Nelítostným soubojem. Scéna v restauraci, závěrečná scéna nedaleko letiště... Ten "náboj" filmu. Chvíle, kdy se vám roztluče srdce, nemůžete spustit oči z obrazovky. Michael Mann tohle v Nelítosném souboji dokázal. Povedlo se to i Scorsesemu v Casinu, Matthewu Vaughnovi v Hvězdém prachu, Robertu De Nirovi v Příběhu z Bronxu. Michael Caton-Jones pro mě zatím tohle zvláštní "filmové charisma" neobjevil. Třeba se mu v budoucnu bude dařit víc. (23.03.2008)