Úsvit
We Have Never Been Modern
Režie:
Matěj ChlupáčekScénář:
Miro ŠifraKamera:
Martin DoubaHudba:
Simon GoffHrají:
Eliška Křenková, Miloslav König, Milan Ondrík, Marián Mitaš, Luboš Veselý, Martha Issová, Ladislav Hampl, Ján Jackuliak, Anton Šulík ml., Richard Langdon (více)Obsahy(1)
Do městečka Svit pod Tatrami přijíždí v roce 1937 ředitel velké továrny se svou ženou, aby zde po baťovském vzoru Zlína postavili moderní průmyslové město. Jejich plány ale naruší znepokojující nález mrtvoly v areálu továrny. Novorozenec s mužským i ženským pohlavním orgánem. Monstrum. Případ přesahuje možnosti místních četníků, podléhá maximálnímu utajení a na místo přijíždí tajná policie. Nicméně zdá se, že jediný, kdo chce záhadu vyřešit a nalézt odpovědi a pravdu, je těhotná manželka ředitele. Narazí ale na nečekané překážky, včetně svých vlastních předsudků… (Bontonfilm)
(více)Recenze (351)
Téma nosné, ale... nedokázal jsem se na to napojit. Bylo to pro mě neživotné, konceptuálně nedotažené a polopatické vysvětlování hermafroditismu mi přišlo vyloženě jako WTF. Navíc žádné téma, které film otevře není vlastně nijak zásadně prozkoumáno. Věci se jen do zblbnuti konstatují a občas se vyřkne statement skrze ústa hlavní hrdinky, ale jinak nic. Hodně po povrchu, nepodvratné, nerozehrané. Prostě si nemůžu pomoci, ale nevěřil jsem tomu nic. Buď je to můj individuálni problém nebo se tady oceňuje především snaha, což do jisté miry chápu, ale odmítám hrát podle pravidel "na Česko dobrý". Chci aby to bylo prostě dobrý a to Úsvit za mě nebyl. 40% ()
"A káva škodí ?! To je dokázané ??" ()
Módní vlna všech těch gender korektních trendů dává vzniknout vskutku zvláštním dílům. Tenhle příběh je nesmyslně zasazenej do prvorepublikového efektního prostoru Podtatří (to jediný je tam fajn). Nevěřím moderní skorodoktorce, která se staví do role mentorky sexuální výchovy. Nevěřím osvícenýmu bačovi z východního Slovenska, kterej je na tu dobu neskutečně gay/trans friendly. Nevěřím paní továrníkové, která ve vysokém stupni těhotenství běžně tráví hodiny za volantem. A už vůbec nevěřím mluvenému projevu, i když to prej byl záměr přizpůsobit to současnému divákovi. Ale aby se lidi v lepší společnosti za první republiky běžně oslovovali píčo, to je prostě špatně. ()
Film ma dva veľké pozitíva - silnú tému, ktorá je aktuálna aj 90 rokov po udalostiach vo filme (tu skrytá pod hermafroditizmus) a zručne natočenú retro atmosféru, takže sa na to veľmi dobre pozerá. Hlavná predstaviteľka, ktorú príliš nepoznám tiež výborná, takže ďalšie plus. Nevadí ani pomalé tempo a občasné slabšie momenty v scenári sa dajú prepáčiť. Pre mňa výnimočný film aj prostredím, v ktorom sa odohráva a ktoré je mi veľmi blízke, škoda že nemal Svit a jeho budovanie, plus jeho okolie trošku viac priestoru. Inak, ten Spoločenský dom sa im pekne podaril, vyzerá presne ako ten skutočný spred x rokov, ako si ho pamätám. ()
Tento snímek mě nepřesvědčil, má-li být zasazen do roku 1937, nemůžu/nedokážu poslouchat současnou hovorovou češtinu/slovenštinu a vulgární slova, to jako vážně? Mladá dáma ve společnosti užívá výrazy nejhrubšího zrna? To snad nee... Ambice tvůrců jsou viditelné, ovšem obsahově je to přespříliš široce rozkročené a tudíž ve finále nedotažené... Nebyla jsem si jistá, mám-li sledovat likvidaci komunistů či manželskou krizi, strach v těhotenství, postavení žen ve společnosti nebo vyšetřování případu zemřelého novorozence a hledání matky/otce... Nicméně natočené je to hezky, exteriéry i interiéry moc pěkné, herecký ansámbl mi byl sympatický a celé to kostrbaté vyprávění parádně podržel... Ode mne dnes večer za tři... ()
České filmy na festivalu vůbec nevyhledávám ale tady jsem udělal výjimku a byl jsem ve všech směrech nadšený. Postavy výborné, dialogy, hudba a celkový styl měl celou dobu neskutečně bavil. Příběh určitě také velmi zajímavý pro mě s uspokojujícím koncem. Více takových našich filmů. ()
Kromě Elišky Křenkové opravdu velmi slabé obsazení. Některé scény a dialogy na rok 1937 velmi málo uvěřitelné a celkový dojem z filmu to pak dost kazí. Asi je zpracování na mě moc moderní. Jinak skvělé téma které je dobře a detailně rozvedeno. ()
Skvěle gradované drama s naprosto neuspokojeným závěrem. Výborně vygradovaná až tíživá atmosféra předválečného Československa, která ukazuje, že veškeré abnormality nebyly tolerovány. Má to pár opravdu hutných scén, ale ten konec mě prostě nasral. Když už jsem se do filmu naplno ponořil, tak mi Netflix ukázal, že je fakt vážně konec. Ne, tyhle pseudohonění s tím, že si domyslete, jak to dopadlo, mě poslední dobou serou víc a víc. Jinak samotný děj i výstavba filmu byla na jedničku. Takhle prostě "jen" 75% ()
Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu. Pouze mi snad jenom přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou (hermafroditismus, manželská krize, boj s komunisty) nebylo úplně šťastné. A teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo. Jinak jsem za film rád. Je to jeden z řady ambicióznějších novodobých českých projektů. Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé. Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu. Výtvarná stránku to má fakt výraznou. Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny lokace prvorepublikového města a dobové kostýmy taky stojí za to. Motiv s objevem mrtvého dítěte má mysteriozní potenciál.. A jak mi nesedly některé ty moderní vulgární dialogy, tak musím říct, že režisér Chlupáček má na oplátku i pár zajímavých progresivních nápadů (úvodní záběr na lidový sbor otočený vzhůru nohama.) Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale byl jsem docela zvědavý jak mě přesvědčí ve vyloženě ,,svém´´ filmu. Vždycky mi totiž přišla trochu jako ledová královna. Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát neměl. Ve své zatím životní roli odvážné pokrokové Heleny je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma. Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti, ze kterého může být trochu smutno, když si uvědomíme, kam jsme za ta léta posunuli. A pokud to může vypadat jako agitka, tak si vzpomenu na drsnou manželskou hádku která ukáže, že snímek vlastně není až tak jednoznačný. ()
Krásně nakrúcaná podívaná, epesně nazvučená, hřímající hudbou zahalená, skvělými dialogy prošpikovaná a navíc s Eliškou v ústřední roli jako obrázek malovanou. Já bych šel snad i na těch pět, kdyby se tolik netlačilo na tu edukaci. Ten Matěj Chlupáček je talent, to se pozná. ()
Ono už jen obsazení Elišky upoutá mou pozornost… ovšem to není jediný tahák. Úsvit svým dobovým zasazením působí nadčasově v mnoha sférách, ať už v tématech, které řeší, v myšlenkách, jenž předává a v tom vizuálním pornu, které na moderní české scéně nemá obdoby. ()
Úsvit je jedním z těch filmů, kterým je potřeba jít trochu naproti, na oplátku však nabízí velké množství zajímavých témat a má svou symbolikou jednoznačný přesah do současnosti. Silný zážitek umocňuje jistá kamera, krásně stylizované prostředí a hodně unikátní, možná až zvláštní atmosféra, díky které snímek působí dobově i moderně zároveň. Herecké obsazení je skvělé ve všech ohledech, zvlášť Eliška Křenková kraluje a dodává samotné postavě Heleny jasný charakter. Právě hlavní hrdinka nicméně není jakkoli idealizovaná, což je příznačné pro celý Úsvit, který rozhodně není černobílý. Nejedná se o perfektní dílo, některé linky a podzápletky nejsou úplně dotažené a občas mi přišlo, že režisér až moc chce vyprávět jakýmsi uměleckým a nejednoznačným způsobem, což ději spíše škodí a v některých pasážích ubírá na napětí. Ale celkově jsem za podobný osobitý projekt z našich končin fakt rád, a ačkoliv je co kritizovat, tak klady v tomhle případě výrazně převažují. 8/10 ()
Úsvit, anglicky možná výstižnějším názvem We Have Never Been Modern, je po Bodu Obnovy dalším zjevením, opět se jedná o světově vypadající film navíc s velkým přesahem. Ze začátku to může vypadat na krimi, ale v druhé půlce se to zhoupne k dramatu, které diváky může nemedicínsky vzdělané diváky poměrně osvítit. Je škoda, že se tam hodně motivů načne a nerozvine, ale celkové poselství zůstává naštěstí. Svit aka Nový Zlín vypadá fakt dobře a snad je to začátek pomyslného standartu českého filmu a nebude tak pouze výjimkou. ()
Scenár tak precízne poskladaný, až sa stáva akosi príliš návodným. Snáď aspoň vyvolá spoločenskú diskusiu a nezapadne prachom. Filmársky viacmenej funkčné - skvelá Křenková. 3,5* ()
Je dobře, že v Česku konečně vznikají podobné filmy, i když mají své mouchy. Matěj Chlupáček tu vytvořil velmi dobrou dobovou atmosféru, která má hodně blízko dystopii a jeho městečko Svit je zajímavým světem, který je tak trochu sám pro sebe. Selhává ale v příběhu, který je viditelně ambiciózní a chtěl by řešit spousty témat, ve výsledku ale klouže po povrchu, spoustu toho naznačí, ale nedořeší v podstatě nic. A je to škoda, protože někdy má našlápnuto hodně slušně (asi nejvíc v linii souboje mezi těhotnou manželkou, která chce být asertivní a manželem - ředitelem, který si nemůže podobnou ženu dovolit). Ústřední motiv hermafroditismu je nadčasový a funguje poměrně dobře, jen je z něj znát až přílišná snaha o vysmívání se zpátečnické společnosti, čímž možná působí trochu prvoplánově. Jakéhosi odcizení od diváků tvůrci dosahují i tím, že přes dobovou výpravu a kostýmy nechávají postavy mluvit až moc současně (všechny vulgarity, které padnou, by ve třicátých letech těžko někdo použil, natožpak ve společnosti), což sice evokuje onu nadčasovost a možná určitou stylizaci, ne úplně to ale funguje. Z obsazení stojí za zmínku jen výborná Eliška Křenková, která si snímek krade pro sebe a výrazněji vedle ní zaujme snad jen přirozený Richard Langdon (a možná ještě prazvláštně namaskovaný Ladislav Hampl). Úsvit tak je hodně sympatický pokus o něco trochu jiného v tuzemských vodách, jen je možná až přehnaně ambiciózní a ve výsledku nedotažený. 60 % ()
Ocenit musím zejména silné herecké výkony, vizuální stránku a vlastně i to, že jde o soutěžní film, za který se rozhodne nemusíme stydět. Dojmu ubírají možná až zbytečné artové výstřelky typu popisných titulků přes celý obraz (zatímco ty závěrečné jsou sotva čitelné) a deskriptivní "výukové" pasáže popisující hlavní téma, které ve filmu zazní a je vysvětlováno až příliš často. Jinak se ale jedná o výjimečně výpravný a kvalitně zpracovaný příběh s uvěřitelnými charaktery a zajímavým tématem. KVIFF 2023 ()
Film, ve kterém konečně Eliška Křenková hraje někoho jiného než Elišku Křenkovou (zatímco Martha Issová hraje asi samu sebe). Film začíná jako dobové drama (skvělá výprava a kostýmy) s detektivní linkou, ale ve své druhé polovině začne hojně odkazovat na problematiku genderu a sexuální identity, což je téma výrazně rezonující i dnes. Na hlavní zápletku se čeká trochu moc dlouho, nicméně se pořád jedná o jeden z nejvýraznějších a nejkvalitnějších českých počinů posledních let. Matějovi moc držím palce na Lvech i v dalších kláních, českých i zahraničních. ()
Vizualne skvele a nesmrdi to “ceskym filmem”, jen skoda, ze tu vic nepodojili to prostredi Tater. Scenaristicky to chtelo trochu poladit, bud slapnout vic do lyriky nebo do krimi, takhle to pusobi ponekud nedotazene a polovicate. Ale nebyla jsem zklamana. Myslenku to melo, slyset Elisku rict “pica” za to stalo a Chlupacek ma rozhodne dobre naslapnuto na velke veci. ()
Film, který v podstatě nijak nereflektuje českou předválečnou společnost. Každopádně však podává dosti obsáhlou a přesnou zprávu o české společnosti současné. To za první. Za druhé víme, jak těžké je udělat dobrý film, co všechno musí mít a co mít nesmí. Jak se ale z toho vybabrat, když není vize, není talent, nejsou herci ani režiséři. Jedinou šancí je terapie šokem: volba tématu, které je svým způsobem tabu, byť tabu u konce svých sil, něco ne-obvyklého a ne-řestného, něco do očí bijícího (a tento film bije do očí dost), něco čím je třeba se zabývat, aby nebylo nutno se zabývat něčím jiným, životu náležitějším. Doufám, že se nedožiji doby, kdy na občance bude fotografie mojí tváře a mého pohlaví. Do této doby mi stačí Freudova teorie bisexuality, intersexualita tohoto filmu nepřesahuje návštěvní dobu muzea vývojových tělesných vad. ()
Související novinky
13. ročník cen Slnko v sieti ovládl Invalida
V pátek 26. dubna 2024 se v bratislavské budově Slovenského rozhlasu uskutečnil 13. ročník předávání slovenských národních filmových cen Slnko v sieti, na nichž byly oceněny výrazné počiny a tvůrčí… (více)
31. Český lev - výsledky
Tradičně v pražském Rudolfinu se v sobotní večer 9.3. 2024 odehrál slavnostní ceremoniál, při kterém byli předáni Čeští lvi za ty nejpovedenější bijáky, jež jsme mohli v našich končinách na plátnech… (více)
Cenu filmových fanoušků získal Bod obnovy
V pondělí 15. ledna 2024 dopoledne byly na tiskové konferenci České filmové a televizní akademie (ČFTA) odhaleny nominace v rámci 31. ročníku předávání cen Český lev. Na začátku tohoto ceremoniálu… (více)
Ceny české filmové kritiky 2023 - nominace
Ve čtvrtek 4. ledna byly Sdružením české filmové kritiky oznámeny nominace pro 14. ročník výročního předávání Cen české filmové kritiky, které by tentokrát měly vyzdvihnout výrazná česká… (více)
RECENZE: Modernita a předsudky? Odvážný Úsvit je příliš tezovitý - Českokrumlovský deník Matěj Chlupáček a Maja Hamplová zastupují na poli současného českého filmu mladý pohled a progresivně dravý přístup ke kinematografii jako společenskému i uměleckému médiu. Nadšenému filmaři a zkušené castingové režisérce se pod záštitou jejich společnosti Barletta podařilo realizovat již seriál Iveta, stáli mj. také za televizními Zrádci či Pozadím událostí. Úsvit je tak jejich dosud největším a nejambicióznějším projektem. Výsledek je v nejlepším slova smyslu úctyhodný. Chlupáčkův snímek zvládne formálně obhájit i přísná světová měřítka; kamera Martina Douby, výtvarná koncepce, triky, hudba, animovaná sekce pod vedením Diany Cam Van Nguyen. Herecky ho táhne Eliška Křenková. Role těhotné lékařky Heleny se zhostila se vší bravurou, charakter je to v jejím podání velmi komplexní. Navíc od ostatních, snad až příliš užvaněných postav Úsvitu si Křenková vystačí s čistým pohledem do kamery. Potěší i jako vždy originální Martha Issová v poněkud nanicovaté roli jedné ze zaměstnankyň továrny. Tím nicméně síla hereckého obsazení končí. Zbytek představitelů a samotných postav je buďto nevýrazný, či ještě hůře neuvěřitelný (nejvíce pak Miloslav König coby Helenin manžel a ředitel fabriky). Jiní zase pouze proplouvají dějem a existují bez věcné příčiny (Richard Langdon jako dělník skrývající svůj hermafroditismus). Kritika by však neměla padat primárně na herce, jako spíše na scénář Mira Šifry, jenž je sice v lecčem nápaditý, ale v rámci výstavby obsahuje hluchá místa a co se týče dialogů tak až úzkostlivě nepřirozený „moderní“ jazyk. Právě slabší scénář vrhá na Úsvit zásadní stíny. Díry v zápletce, přemíra motivů, jež jsou načrtnuty, přestože později se s nimi pracuje jen okrajově, pěstování stereotypizace. Tvůrci se snaží říci divákům hrozně moc, zapomínají ovšem, že s poctivým naplněním žánru, v tomto případě dobové detektivky, paradoxně mohli dojít dále než pouhým sdělováním tezovitých frází s tklivou hudbou v pozadí. Téma intersexuality se může v dnešní době jevit jako značně vypočítané, ale netřeba Úsvit z těchto záměrů podezřívat. Střet moderních vyhlídek s věčným odmítáním v kontextu nalezení mrtvého těla novorozence, jenž disponuje oběma pohlavími, je divácky vděčný konflikt, jenže pak nastoupí snahy vše co nejrychleji zamést pod koberec a Křenkové laskavá, byť uvnitř vlastními předsudky rozpolcená světice se rázem ocitá sama proti celé hierarchii továrenského monopolu v boji proti strachu z jinakosti. V druhé půli pak Úsvit více edukativně poučuje, než vypráví. A to je velká škoda. Zejména proto, že je z každého metru znát, kolik se v něm odráží práce. V souvislosti s Chlupáčkem krom toho vyvstává otázka, kdo z mladých režisérů má před prahem třicítky nejen zápal, ale i silné téma? I to je nesmírně obdivuhodný výkon. Celkem vzato však Chlupáček, Hamplová, Křenková a Šifra vytvořili projekt, který je na tuzemské poměry nesmírně odvážný, formálně bezchybný, všeobecně srozumitelný a dostupný pro široké publikum napříč světem. Jen se paradoxně zauzlil sám do sebe, což ho bohužel obírá o status zásadního filmu. () (méně) (více)